Řekl to Miloš Zeman hned v bezprostřední reakci na výsledky a po něm to zopakoval nejeden politický komentátor. 700 tisíc hlasů navíc v prvním kole letošních prezidentských voleb prý ukazuje, že si oproti roku 2013 polepšil, že voliči ocenili jeho pětiletou činnost ve funkci hlavy státu. Někteří z toho dokonce usuzují, že může počítat s nárůstem počtu voličů takzvaného pevného jádra, což zvyšuje jeho šance na vítězství ve druhém kole.

Nemohu si pomoct, něco mi na téhle argumentaci nesedí. V prvním kole voleb v roce 2013 získal současný prezident zhruba milion a 245 tisíc hlasů, letos v prvním kole milion a 986 tisíc. Takže ano, o 700 tisíc (o tři čtvrtě milionu) více než v prvním kole roku 2013. Ale zároveň zhruba o 800 tisíc méně než ve druhém kole v roce 2013 (tehdy to byly dva miliony 717 tisíc hlasů).

Domnívá se někdo opravdu, že jeden každý z těch osmi set tisíc voličů si řekl, teď ještě ne, schovám si svůj hlas až do druhého kola? Podle mne to odporuje logice i psychologii voličského uvažování. Aspoň uvažování převážné většiny.

Je-li některý z kandidátů můj favorit, patřím-li do tvrdého jádra jeho voličů, pak neváhám a volím ho v každém kole hlasování. Nemohu totiž dopředu vědět, zda by můj hlas nepřispěl k jeho vítězství třeba už v prvním kole. Ale také nemohu vědět, jestli by ho má váhavost nepřipravila o postup do kola druhého! Tohle že by riskoval přesvědčený volič toho či onoho kandidáta? Těžko, pokud má všech pět pohromadě.

Jsem zkrátka přesvědčen, že kdo chtěl jednoznačně volit Miloše Zemana, učinil tak už v prvním kole. Současný prezident jistě získá další hlasy i v tom druhém. Ale že by se jejich počet více než zdvojnásobil, jak se stalo v roce 2013? Nebo aspoň vzrostl o ten milion dvě stě tisíc?

Navíc v žádném případě už nepůjde o hlasy voličského „pevného jádra“. Budou to daleko spíše hlasy voličů nerozhodných, do poslední chvíle váhajících mezi oběma postupujícími, možná dokonce váhajících, zda se ve druhém kole vůbec k volebním urnám obtěžovat.

A pokud už přijdou, bude možná jejich nejsilnější motivací snaha zabránit zvolení jednoho či druhého z finalistů — černá propaganda jim k tomu nepochybně dodá dostatek „argumentů“. Málokdo z těch váhajících bude volit z přesvědčení, že jeden z kandidátů je tak dobrý, že stojí za to volit ho pro něho samého.