„MDMA tlumí činnost centra v mozku, které uvolňuje hormony způsobující strach. Pomáhá pacientům prožívat emoce, aniž by je přehltily,“ popisuje Michael Mithoefer zásadní terapeutické účinky 3,4-methylendioxy-N-metamfetaminu, účinné látky v extázi známé jako MDMA. Ačkoliv si dodnes lidé představí ve spojení s MDMA hlavně rozšířené zornice zpocených nadšenců na tanečních večírcích, v Americe začal výzkum možných terapeutických účinků látky už po její kriminalizaci na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Tehdy zároveň vznikla nezisková organizace MAPS, v doslovném překladu Multidisciplinární asociace pro psychedelická studia. V současnosti MAPS koordinuje třetí klinickou studii léčby Posttraumatické stresové poruchy právě pomocí MDMA. V prvních dvou studiích MDMA pomohlo asi čtyřem pětinám pacientů. Pokud bude podobně úspěšná i studie třetí, mělo by se v roce 2022 stát MDMA pro psychoterapii ve Spojených státech amerických legálním. O psychoterapii pomocí populární taneční drogy jsem si povídala na Mezinárodní transpersonální konferenci s párem psychoterapeutů z MAPS, s manžely Annie a Michalem Mithoeferovými.

Jaký je rozdíl mezi pocity lidí, kteří si dají MDMA v klubu, a kteří si dají MDMA na terapii?

Annie Mithoefer (A): Pacienti po MDMA rozhodně nemají chuť vstát a tančit — to se stává zřídka. Možná se cítí podobně skvěle jako lidé na party, ale místo tance se vracejí v čase a pracují se svým traumatem. Za terapií je hodně práce, zážitek mění i prostředí, v němž sezení s pacienty probíhá.

Michael Mithoefer (M): Máme zkušenosti i s lidmi s posttraumatickou stresovou poruchou, kteří si dali MDMA na party a předpokládali, že se budou bavit. Jenže se jim vybavily vzpomínky na trauma, na což nebyli připravení a snažili se je zapudit.

My pacienty připravujeme. Připravujeme je na to, že to není jako dobrý nebo špatný trip. Co přijde, to přijde — a můžou přijít i špatné zážitky. Vysvětlujeme jim, že to nejsou špatné zážitky, spíš těžké zážitky, a že je to součást léčení. Když přijde těžký zážitek, nesnažte se ho zapudit nebo změnit, plně ho prožijte, říkáme. Nabádáme je, aby strávili co nejvíce času uvnitř sebe. Mezitím se staráme, jestli mají pohodlí. Přes oči mají klapky, v uších sluchátka s hudbou. A když se cítí připravení, mohou s námi zážitek probrat.

Jak tedy probíhají přípravná sezení?

A: Po lékařských vyšetřeních máme tři devadesátiminutová přípravná sezení. Na těch se snažíme poznat pacienta a zároveň chceme, aby poznal nás. Může se zeptat na cokoliv nejen o nás, ale i o zážitcích ostatních účastníků studie. Někteří už více či méně mluví o svém traumatu. Věříme, že jsou schopni říct nám vše, co potřebují, aby se cítili před sezením s MDMA bezpečně.

Samozřejmě s nimi mluvíme o tom, jak bude sezení probíhat, o načasování léku či kontrol tlaku a pulsu. Upozorňujeme, že až začne lék působit, mohou pocítit úzkost, a že v tu chvíli je nejlepší uvolnit se, zpomalit, pracovat se svým dechem. Snažíme se jim vysvětlit, co se v jejich těle bude dít. Zmiňujeme některé myšlenky Stanislava Grofa o vlivu zážitků z minulosti, z dětství či dospívání, upozorňujeme je na „jiný druh zážitku“, který mohou mít.

M: Mluvíme trochu o tom, co Grof nazývá transpersonálním nebo mystickým zážitkem, který neumí běžná psychologie dobře vysvětlit. Chceme, aby si nemysleli, že takové zážitky jsou šílené. Mohou se dít a mohou být důležitou součástí procesu.

Pacienti si vzpomínku znovu uloží bez spojení s bolestí

Co způsobuje transpersonální zážitky? Jsou to pouze představy?

M: To je dobrá otázka — nevíme. Jsou to pouze představy, nebo jsou snad v místnosti andělé? Pacientům vysvětlujeme, že to není důležité. Podstatné je respektovat to jako důležitý prvek zásadního zážitku.

A: A kde se bere sen? Z kolektivního nevědomí? Z vašeho vědomí? Se sny se v terapiích také pracuje — bez ohledu na to, kde se berou.

Mimo transpersonální zážitky: můžete lépe vysvětlit, jak je možné, že lidé vnímají své trauma díky MDMA jinak?

M: Ani tomu úplně nerozumíme. MDMA tlumí činnost centra v mozku, které uvolňuje hormony způsobující strach. Mění vztahy mezi některými sítěmi v mozku. Pomáhá pacientům prožívat emoce, aniž by je přehltily — lidé s posttraumatickou stresovou poruchou jsou buď emocemi přehlcení, nebo naopak emočně ploší. S MDMA si pacienti často přesně vzpomenou, co se stalo. Mysleli si, že si pamatují celé trauma, ale s MDMA se jim vybaví další momenty a vidí traumatický zážitek uceleně.

A: Zásadní je utlumení strachu. Lidi s posttraumatickou stresovou poruchou jsou plní strachu, je pro ně děsivé vracet se k traumatu. Ale s MDMA si mohou trauma znovu projít, přemýšlet o něm. Někdy si více uvědomí přítomnost, uvědomí si: Jsem vlastně v pohodě, přežil jsem, a co se mi děje v hlavě, je věc minulosti. Někteří pacienti nám to popisovali slovy: prošel jsem své složky a udělal v nich pořádek.

M: Důležitá je i proteosyntéza, která v mozku probíhá během ukládání vzpomínek. Pacient měl vzpomínku spojenou s bolestí. Poté, co ji znovu prožije jako bezpečnou, si ji zároveň znovu uloží, a to bez spojení s bolestí či úzkostí.

Sezení s MDMA jsou tři. Jak se terapie vyvíjí od prvního sezení ke třetímu?

A: Někdy lidé začnou vnímat překážky, které jim brání žít svůj život. Někdy jim MDMA pomůže s překážkami a traumatem pracovat. Někdy jim připomene události z dětství, které se na vzniku traumatu podílely, vidí, že traumatické dětství je přimělo k nástupu do armády nebo ke snaze o funkční rodinu. Někdy vidí vzorce svých vztahů, to, jak se se svými vztahy vyrovnávají. Ale tyhle věci se nedějí ve stejném pořadí. A ne vždy lze vývoj mezi prvním a třetím sezením přesně identifikovat.

M: Jedna žena z naší studie byla před sedmi lety znásilněna. Vykoušela tolik terapií, tolik léků. Řekla nám: Vím, že můžu být za mnoho věcí vděčná. Přežila jsem, manžel mě podporuje, moje děti jsou v pořádku. Ale nedokážu nic z toho cítit. Během prvního sezení s MDMA tyto pozitivní okolnosti začala konečně cítit a traumatem si prošla až na dalším sezení. Zdá se, že až díky těmto pozitivním pocitům byla schopná traumatu čelit.

Ale terapie není pouze to, co se stane na sezení s MDMA. MDMA pouze katalyzuje proces. Někteří pacienti zažijí důležité pocity až týdny či měsíce poté.