Australský hudebník Nick Cave zahrnul do listopadového evropského turné své kapely Bad Seeds i dva koncerty v Izraeli, který sice v Evropě neleží, ale za který se během své tiskové konference v Tel Avivu jasně postavil. Rozhodl se tak ignorovat volání po bojkotu Izraele coby opresivního apartheidního státu, požadavek původně vycházející zevnitř izraelské a palestinské společnosti, a odmítl též vyslyšet žádosti uměleckých kolegů, aby v Izraeli nehrál.

Jistě si lze vážit Caveových dosavadních počinů, ať již hudebních, či občanských. Nelze však nevidět, že svým rozhodnutím koncertovat v Izraeli a jeho veřejnou podporou se podobně jako nedávno kapela Radiohead přiřadil k těm, kteří jsou ochotni propůjčit svou pěstěnou tvář svobodomyslných umělců režimu, který jim podobné, avšak palestinské umělce drží pod zámkem. Oblíbená figura stavění mostů mezi oběma stranami neobstojí už z toho důvodu, že Cavea stejně jako Radiohead zřejmě vůbec nenapadlo se na okupovaná palestinská území byť jen podívat, natož tam zahrát.

Mlčení Waela Zwaitera

O tom, jak je Caveova obhajoba Izraele coby běžné kulturní země neudržitelná, by mohla svědčit malířka Janet Venn-Brownová, která stejně jako Nick Cave pochází z Austrálie. Venn-Brownová žila v dlouholetém svazku s palestinským básníkem a překladatelem Waelem Zwaiterem, jenž byl na začátku 70. let minulého století pevnou součástí římského intelektuálního světa a zdejší kulturní bohémy.