Vyhlásit válku levné práci je jedno z nejlepších hesel, které sociální demokraté od dob boje za „dolních deset milionů“ adoptovali. Přesto to nestačí, a to zejména proto, že nositelem tohoto úsilí nejsou primárně oni, ale odbory, které už tři roky důsledně prosazují navyšování mezd.

ČSSD místo toho vládne se svým dnešním největším konkurentem, hnutím ANO. Dostává se tak do podobné situace jako její němečtí soudruzi z SPD. Ti po mnoha letech vlády velké koalice s CDU/CSU získali vůbec nejhorší poválečný volební výsledek a přesunuli se do opozice. Stejně jako v Německu i v ČR čelí sociální demokraté konkurentovi lépe připravenému a schopnějšímu důvěryhodněji prezentovat výsledky vlády.

Sociální demokraté v krizi

I přes snahu získat si sympatie voličů nasazením Lubomíra Zaorálka jakožto volebního lídra, který svými rétorickými schopnosti i charismatem patří k tomu nejlepšímu, co ČSSD má, jsou preference sociálních demokratů nízké. Nejde však ani tolik o to, zda bude ČSSD na druhém, nebo dokonce třetím místě. Problémem této strany zůstává v jejím slabém ideovém i personálním vybavení.

Ve vládě zvládla znovu zavést pracovní povinnost pro nezaměstnané, byť o něco měkčí, než byl návrh bývalého ministra Drábka z TOP 09. Zákon o sociálním bydlení, který by ulehčil chudým a mladým rodinám a sociálně vyloučeným, naopak spadl pod stůl. Řadu výtek lze mít k zahraniční politice v otázce Ukrajiny a Ruska, EU i USA a Číně.

Sociální demokraté si velice rádi zvou na své akce slovenského premiéra Roberta Fica. Tleskají ve stoje jeho projevům, zejména když útočí na menšiny. Ale inspirovat by se mohli jinou Ficovou politikou. SMER se totiž dvakrát pokusil splnit svůj zásadní volební slib: ochránit zdravotní systém Slovenské republiky před soukromými zájmy. Poprvé v říjnu roku 2007, kdy novela zákona o zdravotních pojišťovnách stanovila těmto subjektům povinnost investovat veškerý zisk zpět do zdravotního systému. To vedlo k mezinárodní arbitráži ze strany holandské společnosti Achmea (v té době Eureko), která se táhla až do roku 2012.