„V České republice máme špičková pracoviště, jako je IKEM, kde vám transplantují cokoliv a kamkoliv. Ale máme také regiony, kde lidé nemohou sehnat praktického lékaře,“ glosoval stav českého zdravotnictví na senátním semináři k dostupnosti zdravotní péče a sociálních služeb v regionech prezident České lékařské komory Milan Kubek. Seminář uspořádal senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku společně se Svazem měst a obcí. Personální problémy zdůrazňovali i další vystupující včetně náměstka ministra zdravotnictví Kamala Farhana (ANO).

Podle Milana Kubka je příčinou problémů ve zdravotnictví nedostatek peněz. Česká republika se ve srovnání s ostatními zeměmi OECD nachází na samém chvostu žebříčku výdajů na zdravotnictví v poměru k HDP. „Musíme si uvědomit, že laciná pracovní síla není budoucnost. Z nízkých mezd se platí nízké daně, nízké sociální a zdravotní pojištění a máme nízké důchody,“ pokračoval Kubek a dodal, že pokud se rozhodneme setrvat v ekonomickém modelu levné práce, nemůžeme očekávat v dohledné době kvalitnější služby. Cestu z dnešního neuspokojivého stavu naopak vidí ve zvyšování výdajů na zdravotnictví, vytvoření spravedlivého systému úhrad zdravotních služeb a růstu platů a mezd zdravotnického personálu.

Ředitelka odboru dohledu nad zdravotním pojištěním ministerstva zdravotnictví Helena Rögnerová řekla, že ministerstvo nemá mnoho nástrojů, kterými by lékaře a lékařky do regionů nasměrovalo. „Umístěnky již neexistují,“ dodala. Podle Rögnerové může ministerstvo regulovat zdravotní obslužnost území částečně skrze nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotní péče, které vytváří tlak na zdravotní pojišťovny, a dotačními tituly, kde mohou lékaři a lékařky žádat o příspěvky na vybavení ordinace a mzdy. Dále ředitelka odboru hovořila o nedostatku zdravotních sester v nemocnicích, který často vede k uzavírání lůžkových oddělení. „Motol má dnes uzavřeno kolem sta lůžek,“ doplnila s tím, že se dále nedostává praktických lékařů a lékařek, včetně dětských.

Za dostupnost péče jsou odpovědné pojišťovny

Kubek nicméně v následné diskusi označil výše zmíněné nařízení vlády za zbytečné. „Když je tam stanovená dostupnost specialisty na jednu hodinu, tak to pojišťovnu, která je zodpovědná za dostupnost lékařské péče, k ničemu nenutí,“ řekl. „Některé zdravotní pojišťovny v tom systému navíc umějí dobře chodit. Nalákají občana a ten pak zjistí, že v daném regionu nejsou žádní smluvní partneři. Péči mu nakonec poskytne jiný lékař, ta však není proplacena. Pojišťovna si takhle přijde na slušné peníze,“ pokračoval prezident České lékařské komory s tím, že právě v této oblasti by bylo vhodné přistoupit ze strany ministerstva zdravotnictví k patřičné regulaci.

Ředitel brněnského Masarykova onkologického ústavu a senátor Jan Žaloudík (ČSSD) hovořil o roztříštěnosti zdravotnictví a roli soukromých poskytovatelů zdravotní péče. „Soukromníci mají na rozdíl od krajských či státních zařízení mnohem méně povinností — třeba v oblasti transparentních nákupů vybavení a materiálu — ale jsou placeni ze stejného veřejného zdravotního pojištění,“ řekl. Žaloudík se domnívá, že celý systém českého zdravotnictví je nutné racionalizovat. „Za dostupnost péče jsou zodpovědné pojišťovny, těm lidé svěřují své prostředky. Musejí si to uvědomit a ve spolupráci se zřizovateli zdravotnických zařízení, kraji a obcemi na tyto pojišťovny tlačit,“ dodal Žaloudík.

V rámci semináře se někteří vystupující pozastavili na chybějícím Národním registrem zdravotních pracovníků a nedostatku dat o českém zdravotnictví. Hovořilo se stárnutí lékařek a lékařů. Podle predikcí bude v roce 2020 třetina českých lékařů a lékařek starších šedesáti let, v roce pak bude dokonce čtvrtina starších pětašedesáti let. „Pokud by měl být dodržován zákoník práce, tak nám v České republice chybí dva až tři tisíce lékařů,“ řekl mimo jiné Kubek. Zmiňovány byly odchody lékařů a lékařek do zahraničí. V posledních sedmi letech každý rok odejde do ciziny přes pět set lékařů a lékařek, většinou z finančních důvodů. Tématem bylo i nevyvážené rozmístění lékáren na území České republiky. Zaznělo mimo jiné, že třiaosmdesát měst do pěti tisíc obyvatel lékárnu vůbec nemá.