Městečko Palermo se probouzí, na náměstí za justičním palácem se prohánějí skateboardisti. Ze tří stupínků Piazza della Memoria, které jsou svědky více i méně povedených flipů, je jmény obětí mafie popsán pouze ten horní — prozřetelný architekt chtěl podle všeho umožnit případné rozšíření památníku. Sicilský boj s podsvětím totiž zdaleka nekončí, přestože se blýská na lepší časy.

Palermský prokurátor Antonino di Matteo, v současnosti jedna z nejohroženějších osob v celé Itálii, tudy jistě mnohokrát procházel a tázal se osudu, kdy se i jeho jméno připojí k té dlouhé řadě soudců a policejních vyšetřovatelů, jež Cosa Nostra vyhodnotila jako příliš nepohodlné. Pětadvacet let po násilné smrti jeho předchůdců Giovanniho Falconeho a Paola Borsellina se v „procesu století“ snaží odkrýt pravdu o komplotu mafiánských bossů s policejními a politickými špičkami. Na sicilské poměry se mu dostává nevídané podpory ze strany občanské společnosti.

Marxismus po sicilsku

Začátkem 80. let, během takzvané Druhé mafiánské války, v níž přišlo o život přes tisíc osob, padla dosavadní tabu ohledně existence mafie. V roce 1982 prošla italským parlamentem legislativa, která její praktiky pojmenovala a kriminalizovala, čímž začala mafie existovat i v očích zákona. Jeho předkladatel, sicilský poslanec Pio La Torre, si velmi dobře uvědomoval, že pouhým uvězněním předních představitelů mafii efektivně oslabit nepůjde. Součástí návrhu bylo proto opatření umožňující zabavovat rozsáhlé majetky, na nichž bohatství i moc mafie záviselo. Není překvapením, že se autor vstupu zákona v platnost nedožil.