Městečko Palermo se probouzí, na náměstí za justičním palácem se prohánějí skateboardisti. Ze tří stupínků Piazza della Memoria, které jsou svědky více i méně povedených flipů, je jmény obětí mafie popsán pouze ten horní — prozřetelný architekt chtěl podle všeho umožnit případné rozšíření památníku. Sicilský boj s podsvětím totiž zdaleka nekončí, přestože se blýská na lepší časy.

Palermský prokurátor Antonino di Matteo, v současnosti jedna z nejohroženějších osob v celé Itálii, tudy jistě mnohokrát procházel a tázal se osudu, kdy se i jeho jméno připojí k té dlouhé řadě soudců a policejních vyšetřovatelů, jež Cosa Nostra vyhodnotila jako příliš nepohodlné. Pětadvacet let po násilné smrti jeho předchůdců Giovanniho Falconeho a Paola Borsellina se v „procesu století“ snaží odkrýt pravdu o komplotu mafiánských bossů s policejními a politickými špičkami. Na sicilské poměry se mu dostává nevídané podpory ze strany občanské společnosti.

Marxismus po sicilsku

Začátkem 80. let, během takzvané Druhé mafiánské války, v níž přišlo o život přes tisíc osob, padla dosavadní tabu ohledně existence mafie. V roce 1982 prošla italským parlamentem legislativa, která její praktiky pojmenovala a kriminalizovala, čímž začala mafie existovat i v očích zákona. Jeho předkladatel, sicilský poslanec Pio La Torre, si velmi dobře uvědomoval, že pouhým uvězněním předních představitelů mafii efektivně oslabit nepůjde. Součástí návrhu bylo proto opatření umožňující zabavovat rozsáhlé majetky, na nichž bohatství i moc mafie záviselo. Není překvapením, že se autor vstupu zákona v platnost nedožil.

Zkonfiskovaný majetek se hromadil v rukou státu, ale budovy chátraly, pole ležela ladem a zemědělci z jihu měli do kapsy ještě hlouběji než kdy předtím. Byla to až petice milionu občanů (iniciovaná pro změnu sicilským knězem), která přiměla parlament doplnit zákon La Torre o klauzuli umožňující využít zabaveného majetku ve prospěch společnosti. Od roku 1996 tak tímto způsobem na mnoha místech vzniká sociální bydlení, mateřské školky, nové policejní stanice i sociální podniky. Rozsáhlé pozemky plodící olivy, víno a zeleninu přešly do správy zemědělských družstev.

Prosadit alternativu

První vlaštovkou byla organizace Libera Terra, která vznikla nedaleko vesnice Corleone v severozápadní části Sicílie a začala tu v roce 2001 hospodařit na 150 hektarech půdy. „S žádnými výhrůžkami ze strany mafie jsme se nikdy nesetkali, ale začátky byly těžké,“ vzpomíná Valeria Perzia, která má na starosti export produktů do patnácti zemí po celém světě. „Ze strany místních zemědělců panovala značná nedůvěra v družstevnictví, bylo pro ně těžké představit si alternativu mimo práci pro mafii. Nějakou dobu tedy trvalo, než si zvykli na legální odměnu a pochopili význam sociálního a zdravotního pojištění.“

Dnes je zemědělských družstev dohromady devět, úspěch slaví v Kalábrii, Apulii i Kampánii. Rozloha obdělávané půdy se zdesetinásobila a práci našlo přes 150 sociálně slabých. Princip sociálně i ekologicky zodpovědného zemědělství inspiruje další partnery a kruh se nadále rozrůstá. Část výtěžku z aktivit putuje na právní služby poskytované obětem lichvy i vydírání, legislativní lobby i osvětovou činnost pro školy i širokou veřejnost.

Národní agentura ANBSC, která zkonfiskovaný majetek spravuje a rozděluje, eviduje od roku 2009 v celé Itálii na na šest tisíc nemovitostí, z toho více než šestinu právě na Sicílii. „Současný systém funguje dobře,“ pochvaluje si Francesco Citarda, předseda pobočky Libera Terra pojmenované po sicilském odboráři Placidu Rizzottovi, který se o podobné iniciativy pokoušel již po 2. světové válce a byl za to „po zásluze“ odstraněn. „Jediný problém je v délce byrokratického procesu schválení žádostí o využití půdy, který se mnohdy táhne několik let.“ Je totiž třeba počkat na konečný rozsudek soudu, po němž je majetek převeden na místní samosprávy a ty jej dále rozdělují na základě předložených projektů.

Kudy zpět?

Hrčení šicích strojů je slyšet až na rušnou palermskou ulici, ve výloze lákají ke vstupu několikery šaty a potahované polštáře. Ještě před pár lety tu byl obchod s nábytkem, který sloužil jako zástěrka k praní špinavých peněz. V zimě se sem ale přestěhoval Al Revés (španělsky zpět) — krejčovská sociální dílna, která pomáhá potřebným naučit se řemeslu, zvýšit si sebevědomí prostřednictvím kreativního procesu nebo se jednoduše socializovat v kolektivu, to vše pod dohledem zkušené krejčové a dvou sociálních pracovnic.

Zákazníky dnes vítá Giusy a těm, kteří podnik ještě neznají, vysvětluje, oč tu běží. Usměvavou ženu ve středním věku potkalo v životě několik těžkých zkoušek, které ji přivedly až na ulici. V Al Revés našla nové přátele i poloviční pracovní úvazek umožňující zaplatit nájem ve skromném pokojíku.

Toho, že v zadní části dílny sedí nesmělý mladík Giuseppe, si návštěvník všimne až po značné chvíli. Na jeho pracovní místo pobírá Al Revés dočasný grant. Nic si nepřeje víc než být užitečný, ovšem najít stabilní zaměstnání na ostrově, kde nezaměstnanost mladých dosahuje téměř 60 procent, je pro něj téměř nemožné, jelikož spadá hned do několika kategorií zdravotního postižení. „Palermo mám rád, žiju tu celý život a mám tady kamarády. Nedokážu si představit, že bych se musel stěhovat někam jinam,“ posteskne si. „Tady mohu být součástí týmu, což mi pomáhá uniknout frustracím, posiluje mou důstojnost a sebeúctu. Prostě se cítím být znovu

člověkem.“

Zakladatelka sociálního podniku Rosalba Romano stojí nohama pevně na zemi: „Ziskoví nejsme a pochybuju, že někdy budeme. Ale o to tady nejde.“ Považuje ale za velký úspěch, že může zaplatit faktury za služby (nájem v konfiskovaných prostorách neplatí), umožnit hrstce lidí přivýdělek a ostatním prostor k seberealizaci. Sama přitom v projektu dobrovolničí, a to po odpolednách a večerech vedle zaměstnání, které ji živí.

Změna poměrů na Sicílii je závislá na aktivitě občanské společnosti. Vzhledem k míře prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater politiky není jiná cesta reálná. Městečko Palermo se tedy skutečně probouzí, ovšem jeho obyvatelé budou muset zůstat dlouho bdělí, aby příštím generacím zajistili budoucnost ve společnosti založené na rovnosti před zákonem, férovém podnikání a sociálních jistotách garantovaných státem.