Jen jednou překročila sociální demokracie v hlavním městě pětinový podíl v zastupitelstvu, a mohla tak přece jen něco prosadit ze svého volebního programu. Bylo to v roce 2010, kdy v čele její kandidátky stál Jiří Dienstbier (tehdy se psal „junior“, protože v senátu zasedal ještě jeho otec).

Tehdejší vedení pražské sociální demokracie v čele s Petrem Hulínským hledalo vždy nějakou osobnost, která by zaštítila nepříliš známého předsedu. Ačkoliv byl už po komunálních volbách v roce 2002 náměstkem primátora, sociologické výzkumy tehdy prokazovaly, že jej zná jen asi 30 procent voličů. Ve volbách roku 2006 měla tuto roli splnit jedna z populárních osobností ČSSD Petra Buzková.

Pražská ČSSD získala sice v komunálních volbách o procento víc než rok před tím bez tehdejší stranické volební star (15,66 procenta), ale v sedmdesátičlenném zastupitelstvu měla nadále jen 12 hlasů, tedy 15,88 procenta, zatím co její největší soupeř, ODS, měla 42 zastupitelů — tedy 60 procent.

Ta také na počátku sestavila jen na oko radní koalici se Stranou zelených, kterou tehdy vedl Martin Bursík, známý spíš jako majitel výnosných nemovitostí v centru Prahy než jako liberální politik. Dalších 14,28 procenta doplnili první odštěpenci z předchozích pražských kandidátek ODS, kteří se označovali jako „nezávislí“ či nově konstituovaní Evropští demokraté.

Éra všemocného primátora