Na gymplu v sekundě jsme měli se spolužákem zálibu. Občas jsme se zašili u něho doma a zkoušeli nazpívat naší tehdy oblíbenou kapelu Linkin Park. Já jsem se pokoušel napodobit nezaměnitelný chraplák Chestera Benningtona, on divoký rap Mika Shinody. Naštěstí ty nahrávky nikdy nespatřily světlo světa.

V posledních dnech si z nostalgie dokola pouštím alba Hybrid Theory a Meteora, podobně jako miliony dalších lidí, kteří dospívali po roce 2000. Chester Bennington se totiž ve čtvrtek rozhodl udělat krok do propasti, oběsil se ve svém domě v Los Angeles. Bylo mu čtyřicet jedna let. Zanechal po sobě manželku a šest dětí.

Kapela kvůli tragédii zrušila své koncertní turné k nové desce One More Light, během kterého vystupovala v červnu i v Praze. Podle kolegů z kapely mohou za sebevraždu zpěvákova celoživotní traumata z dětství a dlouholeté deprese, umocněné nedávnou ztrátou blízkého přítele Chrise Cornella, frontmana kapely Soundgarden.

Rozervaný, bojující

Jen málo kapel dokázalo svým debutovým albem určit hranice žánru. Když Linkin Park v roce 2000 vydali svou možná nejlepší desku Hybrid Theory, definovali pojem nu-metal. Podařilo se jim účinně propojit rap, graffiti estetiku, punk, metal a elektronickou hudbu do nečekaně dynamického mixu.

Oproti jiným typově podobným kapelám, jmenujme například Limp Bizkit nebo Disturbed, měla kapela z Kalifornie přidanou hodnotu v podobě charismatického a vnitřně rozervaného frontmana. Právě jeho složitá povaha a pohnutý osud daly kapele definitivní tvář.

Jeho životní příběh je děsivý. Po rozvodu rodičů skončil u otce, který se o něj nestaral a nejevil o jeho výchovu žádný zájem. A to ani ve chvíli, když ho v sedmi letech začal sexuálně zneužívat jeho o několik let starší kamarád. Opakovaně dlouhých šest let. Z děsivé zkušenosti se podle svých přátel nikdy nevzpamatoval a ta byla také hlavní příčinou jeho častých depresí a závislosti na drogách.

O sebevraždě podle svých slov uvažoval už v dětství, nakonec se rozhodl bojovat. A jeho písničky z raného období jsou téměř všechny o boji s vlastními démony. Svoje zkušenosti z dětství dokázal přetavit v umění.

Nezaměnitelný chraplavý řev, dynamika hlasu spojená s depresivními až nihilistickými texty dokázala oslovit generaci vykořeněných milienálů, pro kterou nebyl problém ztotožnit se s potetovaným cápkem s vizáží protagonisty filmu Trainspotting, který se na všech videiích a koncertech vyřvává ze svého trápení.

A že to uměl. V nejosobnějších písničkách o svých zkušenostech z dětství Crawling nebo One Step Closer působí Chesterův chraplák natolik autenticky, že musíte jeho osud prožívat s ním. A navíc je to skvělá jízda.

Meteora a ztráta originality

Tři roky po vydání veleúspěšného alba Hybrid Theory vypustili Linkin Park do světa neméně skvělou desku Meteora, kde Bennington poprvé tematizuje svoje dřívější problémy při boji se závislostí na drogách, které se dokázal úspěšně zbavit. Singl Breaking the Habit popisující deprese z drog trhala hitparády. V té době měl Bennington manželku Samanthu a roční dítě.

Brzy se však rozvedli a za necelý rok se zpěvák oženil s modelkou Talindou Bentley, se kterou zůstal až do své smrti. Společně s ní i s členy kapely se věnovali charitě. Založili nadaci Music for Relief, která pomáhala obětem přírodních katastrof, spolu s rapperem Jay-Z vystupovali na benefičním koncertě Live 8.

V roce 2007 udělala kapela hudební posun k mainstreamovému popu albem Minutes to Midnight. Kromě typicky divokých písniček jako Given Up a Bleed It Out poprvé přišli s popovými ploužáky. Posun k mainstreamu kapele otevřel cestu k novým posluchačům, za což však zaplatili ztrátou originality.

Někdy v té době jsem Linkin Park přestal sledovat, začali znít jako spousta jiných kapel, žádná z nových písniček už mě neoslovila. Linkin Park v mých vzpomínkách zůstanou hlavně díky dvěma nekonformním albům a mladému Chestru Benningtonovi, který jako teeneger vypadal celý život. Navždy odešel jeden z hlasů naší generace, ať odpočívá v pokoji.