„Náš stát by se mohl stát republikou Agrokor,“ prohlásil před sedmi lety dlouholetý aktivista a místní progresivní politik Tomislav Tomaševič. Použil tuto silnou metaforu, aby upozornil na případ, kdy soukromý sektor převažuje nad veřejným.

Agrokor je víceméně chorvatskou verzí Agrofertu. Působí v několika zemích a hospodářských oblastech (zejména v zemědělství a maloobchodu, nepřímo však kontroluje i média). Vede jej jeden z nejbohatších Chorvatů, Ivica Todorić, který se těší bohaté podpoře silných klientelistických sítí napojených na politický provoz. Vzhledem k tomu, že Agrokor se v posledních letech rozrůstal a sledoval agresivní strategii založenou na zadlužování a četných akvizicích, nebylo příliš mnoho náznaků, že by v zimě letošního roku měly nastat potíže s likviditou nebo že by měl nyní dokonce hrozit bankrot. Ale stalo se.

Tohoto „slona v místnosti“ jsme přehlíželi nejspíš právě pro jeho mohutnost: výnosy Agrokoru činí téměř šestnáct procent HDP Chorvatska a pracuje pro něj čtyřicet tisíc zaměstnanců v Chorvatsku plus zhruba dvacet tisíc dalších ze zemí bývalé Jugoslávie.

Vlivné styky a zřejmě nespolehlivé finanční výkazy jistě pomohly zakrýt jeho zranitelnost. Nyní se jeho problémy stávají problémem země, protože jeho ekonomická moc se rozpadá.

Navíc „lex Agrokor“, zákon přijatý kvůli problémům Agrokoru, bude pravděpodobně zpochybněn, neboť někteří věřitelé společnosti začnou vznášet obvinění vůči vládě. Zákon jim totiž brání v tom, aby inkasovali pohledávky vůči Agrokoru. Jako právně neobhajitelný a možná i neústavní může být tento zákon jednoho dne příčinou dalšího růstu již tak vysokého veřejného dluhu. Proto není překvapením, že pád Agrokoru je souběžný s krizí vlády a demokracie, kterou nyní Chorvatsko prochází.

Veřejné peníze do soukromých rukou

Stejně jako v České republice je tedy chorvatská krize vlády a demokracie úzce spjata s korporací. Současná středopravá vláda vznikla v říjnu roku 2016 a již jednu velkou krizi prodělala. 27. dubna během živého televizního pořadu chorvatský předseda vlády za Chorvatskou demokratickou unii (HDZ) „odstřelil“ v přímém televizním přenosu čtyři ministry partnerské koaliční strany Most nezávislých kandidátek, protože nenechali padnout požadavek opozičních stran na odvolání ministra financí Zdravka Mariće.

Nejenže postup jejich „odstřelení“ a spuštění sporu byl kontroverzní, ale následná situace, v níž bylo Chorvatsko ponecháno bez vlády, byla bezprecedentní a trvala déle, než bylo legální. Během tohoto období státní tajemníci odstavených ministrů prakticky vystupovali jako ministři, ovšem bez opory v zákonu. Marić je nejen bývalým vrchním ředitelem společnosti Agrokor, ale je také osobou, z jejíhož jednání Agrokor přímo profitoval.

Žádost o jeho odvolání správně uvedla nesporné argumenty pro jeho odstranění z funkce: byl výkonným ředitelem pro strategii a kapitálový trh Agrokoru v letech 2012 až 2016. V té době možná použil pochybné finanční výkazy a jako ministr financí se nejen zdržel hlasování o společnosti Agrokor, ale také neaktivoval právní úkony, které mohly přispět ke včasnému objevení problémů této společnosti.

Existuje několik dalších činů, kterých se dopustil nebo které záměrně neprovedl, jak uvádí chorvatské nezávislé zpravodajské médium Faktograf. Zdá se, že Agrokor zcela zjevně chránil, když se objevil daňový dluh společnosti. Neodpověděl ani na otázku poslance, zda v roce 2007 nedošlo k selhání daňového dohledu v Agrokoru.

Dále ministerstvo financí navrhlo nový zákon o auditu jen několik dní předtím, čímž se překročila lhůta vyplývající z evropské směrnice o více než rok. Tento zákon o auditu by byl rozhodující pro zjištění nesrovnalostí v Agrokoru. Marić je ministrem financí i poté, co parlament schválil nové ministry 9. a 19. června.

Existují dvě základní hypotézy ohledně celého riskantního manévru premiéra s výměnou vlády. Jednou z nich je záměr přesunout vládu a HDZ na liberálnější pozici, dál od pravicových radikálů, kteří dosud vedli neokonzervativní obrat v zemi. Druhá, kterou prosazuje Dragutin Lalović v Telegram.hr, je nutnost zbavit se ministra vnitra Vlaha Orepiće (MOST).

Nynější exministr Orepić pronesl následující věty jen několik dní předtím, než začala krize vlády: „Jedna společnost nemohla ohrozit celé hospodářství, aniž by se dopustila trestních přestupků. Agrokor je synonymum pro politické, sociální a ekonomické vztahy, které vznikly po zločinné privatizaci. Musíme si zjistit, kdo nás přivedl do této situace. A buďte si jistí, že to uděláme."

Tento záměr bude poměrně obtížné uvést do praxe, protože předseda vlády má v parlamentu jen velmi málo hlasů potřebných k tomu, aby jeho vláda získala většinu. A navíc: Zdravko Marić je i nadále ministrem financí, přestože není členem žádné strany a rozhodně není nenahraditelný. Můžeme předpokládat, že jeho politické přežití souvisí právě s Agrokorem.

S takovou podporou Ivica Todorić, šéf Agrokoru, nepotřebuje vstupovat do politiky po vzoru Andreje Babiše. Protože model klientelistického kapitalismu zůstává pevně zavedeným systémem, budou se i nadále nelegitimními praktikami převádět veřejné peníze do soukromých rukou, ať už jde o praxi legální, pololegální nebo přímo zločineckou. A je pravděpodobné, že bude ubývat Chorvatské republiky a naopak přibude jejího alter ega, Republiky Agrokor.

Přeložil Ivan Štampach