„Náš stát by se mohl stát republikou Agrokor,“ prohlásil před sedmi lety dlouholetý aktivista a místní progresivní politik Tomislav Tomaševič. Použil tuto silnou metaforu, aby upozornil na případ, kdy soukromý sektor převažuje nad veřejným.

Agrokor je víceméně chorvatskou verzí Agrofertu. Působí v několika zemích a hospodářských oblastech (zejména v zemědělství a maloobchodu, nepřímo však kontroluje i média). Vede jej jeden z nejbohatších Chorvatů, Ivica Todorić, který se těší bohaté podpoře silných klientelistických sítí napojených na politický provoz. Vzhledem k tomu, že Agrokor se v posledních letech rozrůstal a sledoval agresivní strategii založenou na zadlužování a četných akvizicích, nebylo příliš mnoho náznaků, že by v zimě letošního roku měly nastat potíže s likviditou nebo že by měl nyní dokonce hrozit bankrot. Ale stalo se.

Tohoto „slona v místnosti“ jsme přehlíželi nejspíš právě pro jeho mohutnost: výnosy Agrokoru činí téměř šestnáct procent HDP Chorvatska a pracuje pro něj čtyřicet tisíc zaměstnanců v Chorvatsku plus zhruba dvacet tisíc dalších ze zemí bývalé Jugoslávie.

Vlivné styky a zřejmě nespolehlivé finanční výkazy jistě pomohly zakrýt jeho zranitelnost. Nyní se jeho problémy stávají problémem země, protože jeho ekonomická moc se rozpadá.