Londýnský věžák proměněný v hrobku zůstane věčným pomníkem Theresy Mayové. Grenfell je dominantou onoho místa a premiérčina návštěva podobným způsobem symbolizuje konec její kariéry. Postarala se o něj sama ve čtvrtek 15. června prostřednictvím své „návštěvy“ místa tragédie, kdy se setkala s několika šéfy hasičského sboru, kteří ji chránili od škodlivého kontaktu s těmi, kteří ztratili své blízké a střechu nad hlavou. Premiérka neprojevila žádné emoce ani empatii, a tím si zpečetila svůj osud.

V tom, kdo je tragédií vinen, udělá jasno až vyšetřování. Momentálně má každý jasno a každý je najednou expertem na obložení stěn a požární zavlažování. Politická vina však jasně a beze zbytku padá na Konzervativní stranu. A nespočívá pouze v šokujících okolnostech, které s tragédií souvisejí, tedy ve faktu, že konzervativní poslanci odmítli schválit pravidla zavazující pronajímatele zajistit bezpečnostní standardy v bytech, že byly zkráceny rozpočty radnic na instalaci protipožárního vybavení, že nebyl brán zřetel na požadavky koronera po tragickém požáru Lakhanal House v roce 2009, a dokonce ani v plánu vlády vyvázat se z bezpečnostních pravidel stanovených Evropskou unií. Aktuální skandál s informacemi o tom, jak konzervativní radnice čtvrtí Kensington a Chelsea ignorovaly stížnosti nájemníků na požární rizika v domě, je pouze jedním v řadě. Celá událost se dotýká mnohem hlubších problémů spojených s politikou Konzervativní strany.

Vyhořelý věžák symbolizuje politiku přísnosti a nevstřícnosti obrácenou v trosky. Symbolika je v politice důležitá. A nic tak dobře neilustruje éru Mayové, Camerona a Osborna a neprozrazuje, jak mizerně stát sociálně a fyzicky chrání své občany. Obrázek sociálně slabých lidí, kteří uhořeli zaživa doslova pár kroků od největších rezidencí v zemi, často zejících prázdnotou, dokonale zachycuje výsledky politiky posledních sedmi let. Lidé jako Cameron, Osborne nebo Gove přitom bydlí jen pár ulic odtud.

Čtyřicetiprocentní škrty v rozpočtech místních radnic, takzvaná „bedroom tax“ (krácení příspěvku na bydlení u bytů, které počtem místností přesahují předepsané maximální nároky domácnosti — dotýká se zejména starších lidí, pozn. překl.) a omezení příspěvků na bydlení, které vyhánějí lidi z prostředí jejich rodin a škol, na které jsou zvyklí, anebo přímo na ulici, z níž můžou hledat útočiště pouze v kostelích nebo mešitách — to je vizitka konzervativců a jejich vlády.

Vzpomeňme si, jak se  George Osborne vozil po „flákačích, kteří si spokojeně spí, zatímco tvrdě pracující vyrážejí za úsvitu do práce“. Nebo na Iaina Duncana Smithe, který vzkázal chudým: „Konec bezstarostných časů, hoši.“ S pomocí své nevybíravé žurnalistiky se jim „podařilo“ zatvrdit veřejnost proti soucitu s těmi, kteří balancují na hraně a tvrdě pracují za minimální mzdy. Jak jinak by se jim mohlo podařit prosadit dvanáctimiliardové krácení rozpočtu na sociální dávky? A právě v momentech, jako je tento, se sociální cítění společnosti obnovuje a pojem sociální zabezpečení opět nabývá na významu.

Podobným způsobem se diskreditoval George W. Bush svou netečností po hurikánu Katrina. Tehdy jeho administrativa neschválila investice do protipovodňových opatření. Britská vláda už nemůže svá rozhodnutí zvrátit, může ale zmírnit následky tím, že dodrží svůj slib poskytnout nový domov všem rodinám, který dala jen nerada a pod tlakem labouristických poslanců.

Vláda by měla poskytnout adresný příspěvek, díky kterému si všechny rodiny najdou nové ubytování ve stávající lokalitě. Vím minimálně o jednom domě v Kensingtonu plném luxusních bytů, z nichž ve většině nikdo nebydlí. Radnice by mohla dostupné byty vykoupit, je jich dost. A co takhle přestěhovat všechny obyvatele bytů ve věžácích, kteří teď žijí v hrůze z požáru?

Nebezpečí spočívá v tom, že emoce se uklidní, život jde dál a na oběti se zapomene. Tak tomu ale nyní nebude. Jaký byl rozdíl mezi premiérkou a Jeremym Corbynem, který v objetí sliboval pozůstalým obětí neštěstí, že se zasadí o to, aby se nic takového už nestalo. Nikdo by nenašel lepší podobenství ilustrující rozdílnost těchto dvou stran. Obyvatelé Grenfellu by jistě premiérku nešetřili. Její přístup je však po její sterilní kampani důkazem, že politik, který si netroufá setkat se tváří tvář s občany, nemá v politice co dělat.

Článek Theresa May was too scared to meet the Grenfell survivors. She’s finished původně vyšel v The Guardian. Přeložila Míla Zemanová Palánová.