Vladimír Skalský, ředitel pražského Slovenského domu, během vzpomínky na Boženu Fukovou připomněl slova Martina Luthera:  „Na tomto místě stojím a nemohu jinak.“ Spolky Slováků, žijících v České republice, si připomněly svou členku, statečnou ženu, Boženu Fukovou.

Byla nejmladší ze čtyř poslanců, kteří hlasovali 18. října 1968 proti přijetí smlouvy o pobytu okupačních sovětských vojsk na území Československa. A byla i jedinou slovenskou poslankyní, která odmítla důsledek kapitulantských moskevských protokolů z 26. srpna 1968 přijmout.

Bylo jí tehdy třiatřicet let. Jak říkají křesťané, byla v Kristových letech. Božena Fuková pocházela z rodiny ze slovenských Bystřičan, která se vždy hlásila k slovenským evangelíkům. Mezi účastníky vzpomínky byl i farář slovenského sboru evangelických církví v Praze, Marián Čop. Podle jeho svědectví se působení sestry Boženky promítalo do každodenních skutků.