Nejen kvůli malebnému renesančnímu zámku na břehu rybníka, ale i pro svou „velikost tak akorát“ a příjemně poklidnou atmosféru má Jindřichův Hradec punc turisticky atraktivního města. Centrum obepíná z jedné strany rybník Vajgar a z druhé řeka Nežárka. Tvoří je klikaté uličky, které vás téměř určitě záhy navedou na některé ze dvou významných náměstí.

Historicky cenná architektura tu ale často, podobně jako v mnoha jiných městech, trpí necitlivými zásahy. Není to přitom jenom vina minulého režimu a devadesátých let, stejný podíl nesou i nedávní starostové, kteří se ne a ne naučit, jak pečovat o veřejný prostor.

Z jindřichohradeckého nádraží vede do centra města dlouhá přímá ulice. Stačí jedna odbočka vlevo a ocitnete se přímo na hranici městské památkové zóny, na Masarykově náměstí. V květnové páteční odpoledne je zde čilo — lidé posedávají na lavičkách kolem fontány, proplouvají mezi obchody anebo náměstím projíždějí autem či na kole.

První stopy nedbalé péče lze zaznamenat už zde — náměstí prošlo nepromyšlenou proměnou před deseti lety, ještě za působení starosty Karla Matouška, zvoleného za ODS. Už samo členění prostoru příliš neláká k tomu, aby zde lidé chtěli trávit čas. Oddechová zóna laviček je izolována různými bariérami v okrajové části náměstí, chodci ustupují automobilům, jež tu dostávají největší prostor. Za nevhodně zhotovené dláždění a vadné vodící prvky u přechodů čelila dokonce radnice žalobě od nevidomých. Závady byla schopna odstranit až po letech sporů a z nařízení soudu.

Téměř žádná z významnějších rekonstrukcí veřejného prostranství, které se v posledních letech v Jindřichově Hradci uskutečnily, nedopadla šťastně ani podle odborníků, ani podle podstatné části veřejnosti. Na dohled od Masarykova náměstí dnes spatříte rozkopanou horní část Husových sadů, historického parku, v němž se město rozhodlo vykácet desítky z většiny zdravých vzrostlých stromů. Námitky přitom mířily nejen ke kvalitě revitalizačního projektu, ale také k tomu, že plán není obměňovat stromy postupně, nýbrž plošně nahradit staré novými.

Když z Masarykova náměstí zamíříte do Panské ulice, narazí vaše oko na další pěst, tentokrát na masivní, modré, chromované objekty. „Lavičky, koše a osvětlení absolutně nekorespondují s historickými domy, mrzelo mě to a rozhodl jsem se vůči tomu ohradit peticí. Ty nesmyslný koše v úrovni hlav stejně po několika letech po nátlaku veřejnosti nahradili,” hovoří zdejší drobný živnostník Zdeněk Kasper o tomto starším problému. „Tehdy mi šlo především o transparentní organizaci rekonstrukce prostoru a její kvalitní provedení,“ říká.

Prázdné květináče

Požadavek transparentního jednání radnice prosazuje i iniciativa Je to i tvoje město, která vznikla v reakci na nedávnou kauzu rekonstrukce nejvýznamnějšího jindřichohradeckého náměstí, náměstí Míru. „Masarykovo náměstí bylo pro nás varovným signálem, že se to samé může stát i na historicky významnějším centrálním náměstí. Praxe na radnici ohledně přístupu k tvorbě veřejného prostoru je dlouhodobě špatná, ať už to bylo za ODS, anebo nyní za ČSSD,” říká Martin Vaněk, člen iniciativy a jeden z autorů petice proti postupu města. Jako by město vedli raci, tvorové se zálibou v couvání.

Náměstí Míru vévodí barokní mariánský sloup, tyčící se uprostřed lichoběžníkového půdorysu lemovaného měšťanskými domy s dekorovanými fasádami. Ještě před rokem ho obklopovaly parkovací místa, pak bylo parkování v části náměstí omezeno a více prostoru získali pěší i lidé, kteří si zde zkrátka chtějí jen v klidu oddechnout.