Byznys je víc než blbá pravda

Jiří Hlavenka

Před rokem a půl vypukl skandál zvaný dieselgate — vyšlo najevo, že automobilka Volkswagen používá při testech dieselových motorů software snižující množství oxidů dusíku. Změnilo se od té doby něco? ptá se Jiří Hlavenka.

Vzpomenete si ještě na dieselgate? Jak přišla, tak odešla — ticho po pěšině, možná nějaká pokutička pro Volkswagen, ale show must go on, bez aut, bez nových krásných aut, bez ježdění bychom nežili, takže co. V tyjátru dnes hrají lepší kusy — za mořem Trump, v Evropě Macron a brexit, doma Zeman a Babiš. Co leze z výfuku a není to vidět... trapná nuda. Tak to připomenu.

Už od roku 1993 vznikají (v Evropě) povinná nařízení pro maximální limity emisí produkovaných různými druhy aut; jsou označovány jako Euro 1 (rok 1993) až po Euro 6 (2014). Každý předpis je přísnější než předchozí, což dává jako plánovaný postup logiku: výrobci musí dostat čas, aby postupně vyvinuli technologie a zařízení na snižování emisí. Podobnou cestou šly i další země na jiných kontinentech. Normy se týkají sedmi parametrů, vedle různých plynů též i prachových mikročástic.

Bez nových krásných aut, bez ježdění bychom nežili. Aféra se zfalšovanými emisemi dieselových aut firmy Volkswagen byla proto rychle zapomenuta. Foto archiv DR

Všechny normy uvádějí limity těchto emisí „na ujetý kilometr“, a postupně byly vydány i metodiky pro testování, a to tak, aby „(v ideálním případě) přesně a realisticky reprezentovaly rozsah podmínek v běžném provozu vozidla“. Zapamatujme si tuto formulaci. Protože by ale prý bylo „nepraktické“ dělat tyto testy přímo na silnici, dělají se v laboratořích. Zatím dobrý, ne?

×