Vzpomenete si ještě na dieselgate? Jak přišla, tak odešla — ticho po pěšině, možná nějaká pokutička pro Volkswagen, ale show must go on, bez aut, bez nových krásných aut, bez ježdění bychom nežili, takže co. V tyjátru dnes hrají lepší kusy — za mořem Trump, v Evropě Macron a brexit, doma Zeman a Babiš. Co leze z výfuku a není to vidět... trapná nuda. Tak to připomenu.

Už od roku 1993 vznikají (v Evropě) povinná nařízení pro maximální limity emisí produkovaných různými druhy aut; jsou označovány jako Euro 1 (rok 1993) až po Euro 6 (2014). Každý předpis je přísnější než předchozí, což dává jako plánovaný postup logiku: výrobci musí dostat čas, aby postupně vyvinuli technologie a zařízení na snižování emisí. Podobnou cestou šly i další země na jiných kontinentech. Normy se týkají sedmi parametrů, vedle různých plynů též i prachových mikročástic.

Všechny normy uvádějí limity těchto emisí „na ujetý kilometr“, a postupně byly vydány i metodiky pro testování, a to tak, aby „(v ideálním případě) přesně a realisticky reprezentovaly rozsah podmínek v běžném provozu vozidla“. Zapamatujme si tuto formulaci. Protože by ale prý bylo „nepraktické“ dělat tyto testy přímo na silnici, dělají se v laboratořích. Zatím dobrý, ne?