Když v listopadu 2013 rozhodlo vedení České národní banky, že začne uměle udržovat kurs koruny k euru v relaci 27:1, byl jsem vlastně jediný, kdo proti tomuto rozhodnutí vedení ČNB veřejné vystoupil. Dokonce jsem tehdy před hlavním vchodem do ČNB zorganizoval malou demonstraci, kde jsem několika desítkám lidí, které to zaujalo, vysvětlil, o jakou nehoráznou hloupost se jedná. Hloupost to skutečně byla, a nyní ČNB konečně přestala tento stav nadále prodlužovat.

Náklady celého tohoto dobrodružství zorganizovaného Singerovým vedením ČNB, ve kterém ale pokračovalo i vedení Rusnokovo, zatím nebyly plně vyčísleny. Zdá se, že se bude jednat o „pouhopouhé“ dva biliony korun. To je samozřejmě nehorázná suma. Nehorázné jsou i samotné výsledky těchto intervencí.

Díky vládě Bohuslava Sobotky se podařilo dosáhnout hospodářského oživení. Na tom nenese ČNB svým rozhodnutím žádnou zásluhu, anebo jen zásluhu titěrnou. Pokud by ČNB k tomuto zcela neprofesionálnímu rozhodnutí nepřistoupila, pravděpodobně by se kurs nyní pohyboval někde kolem 23—24 korun za euro, a to by bylo zajímavé jak pro běžné občany, tak pro zpracovatelské podniky dovážející suroviny, protože ty by je mohly ze zahraničí nakupovat o více než 10—15 % levněji než nyní.

Měnové intervence na umělé udržení kursu české koruny měly ve svých důsledcích neblahý vliv také  na vývoj mezd ve zpracovatelském průmyslu — ty od doby jejich zahájení stagnují. Český průmysl a české hospodářství obecně musí také kvůli nepříznivému kursu dovážet nejmodernější technologie ze zahraničí o 10—15 % dráže, a jak často upozorňuji, intervence ČNB tím v u nás v podstatě zabránily nástupu technologické revoluce a prosazení rychlé robotizace českého průmyslu.

Rozhodnutí o zavedení intervencí ČNB je třeba téměř ve všech aspektech hodnotit jako negativní, a ty zhruba dva biliony korun, které za ně ČNB až do dneška vyházela, tvoří k tomu všemu  negativnímu jen jakýsi přídavek.