Porovnáme-li ceny surovinových komodit k 31. 12. 2016 s hladinou, jíž dosáhly k poslednímu dni v letech 2015 a 2014, zjistíme, že ceny neklesají všeobecně. Jednotlivé skupiny komodit je třeba posuzovat odděleně.

Energetické komodity, tedy ropa, uhlí i zemní plyn, meziročně razantně podražily. Ale pokud jde o ropu a uhlí, ještě vesměs nedosáhly cenové úrovně ze závěru roku 2014, jen se k ní zvolna přibližovaly. Pokud však za podklad k úvahám o inflaci bereme vývoj v předchozím roce, je zřejmé, že energetické komodity, pokud jde o jejich cenovou úroveň, z roku na rok vzrostly skokem.

Cena zlata jako světového rezervního kovu také meziročně vzrostla a jen mírně zaostala za cenou ze závěru roku 2014. Platina a stříbro jsou sice, stejně jako zlato, považovány za drahé kovy, ale ve skutečnosti jde o kovy dosti široce používané v průmyslové výrobě. I jejich ceny meziročně vzrostly, nicméně zejména ceny platiny velmi silně zaostaly za cenami ze závěru roku 2014. U průmyslových kovů lze téměř jednoznačně vidět výrazné meziroční nárůsty a v řadě položek také nárůsty oproti závěru roku 2014.

Za méně jednoznačný lze považovat vývoj cen zemědělských komodit. Meziročně se navýšily ceny pomerančového koncentrátu, mléka, kávy, ovsa, sóji (té dosti výrazně) a cukru. Kukuřice zůstala téměř na stejné úrovni cen jako na konci roku 2015, zato výrazně klesly ceny hovězího masa, ale například také ceny kakaa, jež se zatím letos téměř nehýbou z místa. A to i přesto, že úroda kakaových bobů se zdá být mnohem menší, než se očekávalo.

Celkově tedy po vyhodnocení vývoje cen komodit vyvstává dojem, že zde existuje silný fundament pro to, aby u nás i v EU rostly spotřebitelské ceny. Tedy pokud nechtějí výrobci a distributoři podstatněji redukovat své zisky. Pokud si vedení ČNB nechá zpracovat podobnou analýzu vývoje komodit, může to pro ni znamenat signál k ukončení intervencí na oslabování hodnoty koruny ve vztahu k euru.