Kontrafaktuálna história v podaní Matice slovenskej
Adam ŠumichrastTaké na Slovensku pokračují snahy o vyrovnání se s vlastní minulostí. Nejpalčivějším obdobím je přitom éra Slovenského štátu, jehož zločiny má sklon relativizovat nejen krajní pravice, ale i jedna z nejstarších kulturních institucí v zemi.
Matica slovenská sa opäť negatívne zviditeľnila témou spojenou s obdobím slovenských dejín v rokoch 1939 — 1945. Tentokrát na svojom webe uverejnila krátke video, ktoré sa zaoberalo otázkou, „čo by bolo keby“ nedošlo k 14. marcu 1939. V tento deň vznikol Slovenský štát.
Na úvod musím poznamenať jednu vec, ktorá v reakciách na počin Matice slovenskej nezaznela dostatočne. Takzvané kontrafaktuálne dejiny, resp. dejiny zaoberajúce sa otázkou „čo by bolo keby?,“ sú v skutočnosti normálnou súčasťou historiografie, hoci sa jedná o pomerne novšiu a do istej miery kontroverznú oblasť. Čiže v tomto samotnom problém nie je. Problém je v tom, že do oblasti kontrafaktuálnej histórie by sa mal púšťať predovšetkým človek, odborník/-čka, ktorý dokonale ovláda najmä to, čo sa reálne udialo.
×
Svět → Dopis ze Slovenska
4. března 2017 ve 13.06
Související
Diskuse
JN
Adam Šumichrast píše: "... Takéto tvrdenie však takisto z historického hľadiska neobstojí. Tragédia slovenských Židov je o to väčšia, že deportácie a celý legislatívny proces ostrakizácie a pauperizácie, ktorý k nim smeroval, sa diali plne v réžii slovenských politikov. A potom tu máme napríklad Rumunsko či Maďarsko. Tieto, rovnako nie priamo okupované, ale vazalské štáty, v roku 1942 vlastných Židov nedeportovali."
-----------------------------------------------
Rumunsko:
Před druhou světovou válkou žilo na území tehdejšího velkého Rumunska přibližně 750 000 Židů. (((Dnes je v Rumunsku 6 až 15 tisíc Židů))) V letech 1941 až 1944, kdy stálo Rumunsko za vlády pronacistického maršála Iona Antoneska na straně Německa, jich bylo 280 až 380 tisíc zavražděno. Rumunský komunistický režim po válce ovšem vždy odmítal, že by sami Rumuni měli jakýkoli podíl na holocaustu. Ten přičítal Němcům, Maďarům (kterým po část války patřila severní Transylvánie), a Rumuny naopak stavěl do role těch, kteří dalším masakrům zabránili. Přiznávali pouze ojedinělé incidenty násilí proti Židům a bez dalšího vysvětlení vyzdvihovali to, že Antonescu od konce roku 1942 postupně zastavil deportace Židů do koncentračních táborů. Fakt, že více než rok před tím právě z jeho rozhodnutí tyto deportace začaly, zůstával zamlčen. (...) Iliescu inicioval vznik mezinárodní komise, kterou pod vedením Elieho Wiesela pověřil vypracováním zprávy o holocaustu v Rumunsku.
Ještě než tato komise v listopadu 2004 zveřejnila svoji zprávu, schválila rumunská vláda v květnu 2004 zákon ustanovující 9. říjen, tedy den, kdy v roce 1941 Antonescu zahájil deportace rumunských Židů, jako Den památky holocaustu. U příležitosti první připomínky tohoto dne přednesl Iliescu 12. října 2004 projev v rumunském parlamentu, v kterém se Rumunsko vlastně vůbec poprvé přiznalo k historické zodpovědnosti za holocaust svých Židů. (...) Podle Ilieska se o těchto věcech nespravedlivě a dlouho mlčelo a zcela zásadně pak v prezidentově projevu zaznělo přiznání, že to nebylo jen nacistické Německo, ale sami Rumuni, kdo mají na holocaustu svůj podíl.
Následná zpráva Wieselovy komise (...) byla už vlastně jen faktografickým a statistickým epilogem k Ilieskovu projevu. Dokument kromě jiného konstatuje, že holocaust v Rumunsku byl řízen nejvyššími rumunskými úřady.
Zdroj: http://www.holocaust.cz/zdroje/clanky-z-ros-chodese/ros-chodes-2005/zari-7/holocaust-v-rumunsku/
---------------------------------------
Maďarsko:
"Před vypuknutím války žilo v Maďarsku asi 500 000 Židů, po vídeňské arbitráži asi 750 000. (...) V létě roku 1941 bylo na základě rozhodnutí vlády vyhoštěno asi 17 000 Židů ukrajinského a polského původu, kteří žili na území Maďarska bez státního občanství. Byli odvezeni na území Ukrajiny pod německou civilní správou a po skupinách hnáni do města Kamenec-Podolský. Během dvou srpnových dnů je spolu s místními Židy (celkem asi 23 600 osob) zavraždili příslušníci Einsatzgruppen. (...) Ke druhému masakru došlo v Novém Sadu, v oblasti Jugoslávie anektované Maďarskem. V lednu 1942 zde pod záminkou boje proti partyzánům příslušníci maďarské armády zavraždili 5 000 osob. Asi polovina z nich byli Židé, třetina celkové židovské populace v oblasti, 6 židovských obcí bylo vyhlazeno. Vláda Miklóse Kállayho se pod mezinárodním tlakem od akce distancovala a zinscenovala soudní proces s viníky. V prosinci 1942 premiér Kállay jednoznačně odmítl naléhání nacistů, aby se v Maďarsku začalo s konečným řešením židovské otázky, které bylo v okolní Evropě v plném proudu."
Zdroj: http://www.holocaust.cz/dejiny/holocaust-v-evropskych-zemich/holocaust-v-madarsku/
-------------------------------------------------
Slovensko:
"... Početnosť tejto komunity sa pohybovala okolo 89.000 obyvateľov (podľa sčítania v roku 1930 - to bolo približne 135.000 obyvateľov), pričom po I. Viedenskej arbitráži v novembri 19382 sa približne 40.000 Židov dostalo na územia, ktoré získalo s pomocou nacistického Nemecka a fašistického Talianska - Maďarsko. (...) Už v jeseni 1938 došlo k radikálnemu zásahu proti židovskej komunite - deportáciam viac ako 7 500 Židov na územie, ktoré po Viedenskej arbitráži okupovalo Maďarsko. (...) Od marca 1942 do októbra 194226 odišlo zo Slovenska 58 transportov a bolo deportovaných 57 62827 osôb (2/3 židovského obyvateľstva). Až na niekoľko stoviek z týchto väčšina zahynula. (...) Na Slovensku po deportáciach ostalo ani nie 20.000 Židov. Pred deportáciami utieklo do susedného Maďarska 6.-8.000 židovských spoluobčanov a približne 2.000 sa ukrývalo na území Slovenska. Mnohí z nich boli potom v roku 1944 deportovaní z územia Maďarska do vykynožovacích koncentračných táborov. Prípadne znovu v roku 1944 utekali nazad na Slovensko.
Zdroj: http://www.holocaust.cz/zdroje/odborne-a-dalsi-texty/zidovska-komunita-na-slovensku-1938---1945/
-----------------------------------------------
Rumunsko:
Před druhou světovou válkou žilo na území tehdejšího velkého Rumunska přibližně 750 000 Židů. (((Dnes je v Rumunsku 6 až 15 tisíc Židů))) V letech 1941 až 1944, kdy stálo Rumunsko za vlády pronacistického maršála Iona Antoneska na straně Německa, jich bylo 280 až 380 tisíc zavražděno. Rumunský komunistický režim po válce ovšem vždy odmítal, že by sami Rumuni měli jakýkoli podíl na holocaustu. Ten přičítal Němcům, Maďarům (kterým po část války patřila severní Transylvánie), a Rumuny naopak stavěl do role těch, kteří dalším masakrům zabránili. Přiznávali pouze ojedinělé incidenty násilí proti Židům a bez dalšího vysvětlení vyzdvihovali to, že Antonescu od konce roku 1942 postupně zastavil deportace Židů do koncentračních táborů. Fakt, že více než rok před tím právě z jeho rozhodnutí tyto deportace začaly, zůstával zamlčen. (...) Iliescu inicioval vznik mezinárodní komise, kterou pod vedením Elieho Wiesela pověřil vypracováním zprávy o holocaustu v Rumunsku.
Ještě než tato komise v listopadu 2004 zveřejnila svoji zprávu, schválila rumunská vláda v květnu 2004 zákon ustanovující 9. říjen, tedy den, kdy v roce 1941 Antonescu zahájil deportace rumunských Židů, jako Den památky holocaustu. U příležitosti první připomínky tohoto dne přednesl Iliescu 12. října 2004 projev v rumunském parlamentu, v kterém se Rumunsko vlastně vůbec poprvé přiznalo k historické zodpovědnosti za holocaust svých Židů. (...) Podle Ilieska se o těchto věcech nespravedlivě a dlouho mlčelo a zcela zásadně pak v prezidentově projevu zaznělo přiznání, že to nebylo jen nacistické Německo, ale sami Rumuni, kdo mají na holocaustu svůj podíl.
Následná zpráva Wieselovy komise (...) byla už vlastně jen faktografickým a statistickým epilogem k Ilieskovu projevu. Dokument kromě jiného konstatuje, že holocaust v Rumunsku byl řízen nejvyššími rumunskými úřady.
Zdroj: http://www.holocaust.cz/zdroje/clanky-z-ros-chodese/ros-chodes-2005/zari-7/holocaust-v-rumunsku/
---------------------------------------
Maďarsko:
"Před vypuknutím války žilo v Maďarsku asi 500 000 Židů, po vídeňské arbitráži asi 750 000. (...) V létě roku 1941 bylo na základě rozhodnutí vlády vyhoštěno asi 17 000 Židů ukrajinského a polského původu, kteří žili na území Maďarska bez státního občanství. Byli odvezeni na území Ukrajiny pod německou civilní správou a po skupinách hnáni do města Kamenec-Podolský. Během dvou srpnových dnů je spolu s místními Židy (celkem asi 23 600 osob) zavraždili příslušníci Einsatzgruppen. (...) Ke druhému masakru došlo v Novém Sadu, v oblasti Jugoslávie anektované Maďarskem. V lednu 1942 zde pod záminkou boje proti partyzánům příslušníci maďarské armády zavraždili 5 000 osob. Asi polovina z nich byli Židé, třetina celkové židovské populace v oblasti, 6 židovských obcí bylo vyhlazeno. Vláda Miklóse Kállayho se pod mezinárodním tlakem od akce distancovala a zinscenovala soudní proces s viníky. V prosinci 1942 premiér Kállay jednoznačně odmítl naléhání nacistů, aby se v Maďarsku začalo s konečným řešením židovské otázky, které bylo v okolní Evropě v plném proudu."
Zdroj: http://www.holocaust.cz/dejiny/holocaust-v-evropskych-zemich/holocaust-v-madarsku/
-------------------------------------------------
Slovensko:
"... Početnosť tejto komunity sa pohybovala okolo 89.000 obyvateľov (podľa sčítania v roku 1930 - to bolo približne 135.000 obyvateľov), pričom po I. Viedenskej arbitráži v novembri 19382 sa približne 40.000 Židov dostalo na územia, ktoré získalo s pomocou nacistického Nemecka a fašistického Talianska - Maďarsko. (...) Už v jeseni 1938 došlo k radikálnemu zásahu proti židovskej komunite - deportáciam viac ako 7 500 Židov na územie, ktoré po Viedenskej arbitráži okupovalo Maďarsko. (...) Od marca 1942 do októbra 194226 odišlo zo Slovenska 58 transportov a bolo deportovaných 57 62827 osôb (2/3 židovského obyvateľstva). Až na niekoľko stoviek z týchto väčšina zahynula. (...) Na Slovensku po deportáciach ostalo ani nie 20.000 Židov. Pred deportáciami utieklo do susedného Maďarska 6.-8.000 židovských spoluobčanov a približne 2.000 sa ukrývalo na území Slovenska. Mnohí z nich boli potom v roku 1944 deportovaní z územia Maďarska do vykynožovacích koncentračných táborov. Prípadne znovu v roku 1944 utekali nazad na Slovensko.
Zdroj: http://www.holocaust.cz/zdroje/odborne-a-dalsi-texty/zidovska-komunita-na-slovensku-1938---1945/
JN
March 5, 2017 v 17.18
Oprava - ty nesmyslné číslice jsou překopírované odkazy na zdroje z původního textu
...po I. Viedenskej arbitráži v novembri 1938
...Od marca 1942 do októbra 1942
...bolo deportovaných 57 628 osôb (2/3 židovského obyvateľstva)
...Od marca 1942 do októbra 1942
...bolo deportovaných 57 628 osôb (2/3 židovského obyvateľstva)