V posledních měsících dramatické dění okolo Kliniky poněkud utichlo, takže se mohla — nerušena bombovými poplachy nebo policejními raziemi — věnovat tomu, kvůli čemu vlastně vznikla: kulturním, vzdělávacím a společensky prospěšným aktivitám. Bez jakýchkoliv státních peněz či grantů, bez konfliktů (ostatně i vyjádření Policie ČR vyvrátilo nesmyslné fámy o vyšší kriminalitě na tomto místě). Pro lidi různého věku, různého původu, s různými potřebami a zájmy. Otevřená pro každého, kdo respektuje ostatní přítomné a základní pravidla.

Na podzim stát budovu převedl do majetku Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), která chce údajně v objektu vybudovat kanceláře pro své zaměstnance. Svitla tak naděje, že alespoň do doby, než bude taková rekonstrukce zahájena — což nepůjde bez zdlouhavé změny v současném územním plánu — by mohlo centrum ve svých aktivitách pokračovat. SŽDC však s kolektivem Kliniky, který se chtěl na výpůjčce dohodnout, odmítla vůbec jednat a domáhala se jeho odchodu soudně. Ve středu 11. ledna soud nepravomocně rozhodl, že aktivisté musí vyklidit budovu i pozemky.

Současní obyvatelé Kliniky se ale jen tak zmizet nechystají. Právní zástupce kolektivu s rozsudkem nesouhlasí a rozhodl se podat odvolání. Soud se podle něj dostatečně nevyrovnal s argumentací, která upozorňuje na rozpor minulého chování žalobce (tedy státu) s dobrými mravy a požadavkem zákona o státním majetku, podle nějž má stát svůj majetek využívat ve veřejném zájmu.

↗

Prázdných domů, mnohem vhodnější pro kanceláře, najdete v Praze spoustu. Tak proč zrovna tady? Foto Jiří Sedláček

Nebýt kolektivu Kliniky, zanedbaná budova by se nejspíš ještě dnes jen tiše plnila odpadky, postupně chátrala a stát by si jí zřejmě ani nevšiml. Ať už je motivace SŽDC využívat právě tuto budovu jakákoliv, jedno je jisté — volných kancelářských prostor (navíc často v mnohem lepším stavu k okamžitému využití) najdete v Praze 3 i v jiných čtvrtích spoustu. Těžko ale budete na Žižkově hledat místo, kde se bezplatně nabízejí jazykové kurzy, přednášky, koncerty nebo knihovna. Kde se na zahradě komunitně pěstuje zelenina, hrají si děti anebo se tam jen tak odpočívá. Kde potřební zdarma dostanou najíst v rámci Lidové kuchyně, kde si můžete vybrat oblečení a další věci z druhé ruky ve freeshopu. Kde se kolektiv rodičů MamaTata vzájemně stará o děti a nahrazuje tak školku, kterých je na Žižkově nedostatek. Kde se můžete naučit plést, recyklovat sklo nebo se dozvědět, jak fungují enzymy v pracích prostředcích. Kde se můžete zapojit a zkusit realizovat své nápady a sny, aniž byste je museli koncipovat jako výdělečné. Kde každý den vidíte, že svět založený na sdílení, vzájemné pomoci a porozumění není utopie, ale skutečnost.

Kdekoliv jinde je těžké najít jen zlomek takových aktivit, natož pod jednou střechou, a navíc jako autonomní iniciativu bez dotací a grantů. Tak vzácný a jedinečný projekt si má společnost hýčkat, ne zašlapávat do země. Nepřestáváme proto věřit, že se najde způsob, jak fungování Kliniky zlegalizovat a prodloužit. Nepřestáváme věřit a nepřestáváme ji hájit, protože nic tak všestranného a unikátního nám jiné kulturní centrum široko daleko nedokáže nabídnout.

Ostatně, když Žižkov přežil Haška a Sauera, přežije i Kliniku. A třeba jednou kolektivu místní taky vztyčí pomník.

Klinika žije, naše podpora pokračuje!