Tak nám ten další rok zas hezky začíná: „Bez služby to nepůjde. Nezaměstnaní si budou muset dávky odpracovat“.

Už zase…

K tomuto tématu už se vyjadřuji poněkolikáté — vždy s drobnými, kosmetickými změnami, ale vlastně vždy stejně. I proto už se mi nechce znovu pouštět do tisíckrát omletých argumentů, že taková služba obnáší 20 hodin měsíčně nucených (tedy hrozbou postihu vynucených) prací, že za 30 hodin těchto prací lze dostat 605 korun, čímž podhodnocujeme cenu práce, že trýzníme už beztak trýzněné a že životní minimum je k nepřežití...

A že utrpení, vyloučenosti a ponižování už za poslední léta bylo dost a nezdá se, že by to přinášelo něco dobrého, a možná je čas se něčemu takovému zkusit vyhýbat. Marná snaha, kdo nechce být přesvědčen, toho argumenty nepřesvědčí.