Přijměte původní redakci zpět do Nového Prostoru, vyzývá dopis vedení časopisu

Vratislav Dostál

Signatáři otevřeného dopisu požadují po ředitelce neziskové organizace Nový Prostor Dagmar Kocmánkové, aby vysvětlila motivaci a okolnosti, které jí vedly k rozpuštění redakce časopisu. Zároveň požadují, aby její původní členy přijala zpět.

Vysvětlete, co vás vedlo k propuštění redakce, přijměte její členy zpět do Nového Prostoru a zasaďte se o její autonomii a o sdílení rozhodovacích kompetencí při obsazování redakce. Tak by se dala stručně shrnout výzva, kterou signatáři otevřeného dopisu adresují ředitelce neziskové organizace Nový Prostor Dagmar Kocmánkové, která se v listopadu rozhodla obměnit kompletní redakci časopisu.

Po Kocmánkové požadují také záruky, že její postup nebude negativně dopadat na prodejce Nového Prostoru, volají po otevřené a transparentní komunikaci s redakcí a požadují odvolání jejích příbuzných ze správní rady a zvolení nových členů z řad respektovaných osobností z neziskového sektoru, které by garantovaly nezávislost mezi řídícími a kontrolními orgány Nového Prostoru.

O tom, že se vedení časopisu, který prodávají lidé z ulice, rozhodlo propustit kompletní dosavadní redakci, psala v Deníku Referendum před dvěma týdny Alena Zemančíková. Ve stejný den jsme ředitelce Kocmánkové zaslali několik otázek, našim čtenářům jsme chtěli zprostředkovat její pohled na celou věc. Odpovědí jsme se ale ani po opakované výzvě nedočkali. „Zevrubné odpovědi na vaše otázky najdete v editorialu prvního lednového čísla Nového Prostoru. Jistě pochopíte, že takovýto redakční materiál nelze v předstihu poskytnout jinému médiu,“ napsala nám Kocmánková.

Signatáři dopisu jí vyčítají netransparentní postup při obměně redakce. „Jako čtenáři a podporovatelé Nového Prostoru chceme být obeznámeni s jeho okolnostmi. Nový Prostor nepovažujeme za standardní, na zisk orientovanou firmu, do jejíchž procesů veřejnosti nic není, ale za sdílený statek svého druhu, který by měl podléhat veřejné kontrole. Tento dopis vám adresujeme z obav, že Vaše ukončení spolupráce s redakcí znamená i konec časopisu v podobě, jak ho nyní známe,“ píše se v úvodu prohlášení.

Autoři v něm zdůrazňují, že jde o prakticky jediný časopis svého druhu u nás, který podle nich navíc svou obsahovou kvalitou v posledních letech prokázal, že plní nezastupitelnou roli jak pro své čtenáře, tak pro prodejce. „Z časopisu, který si lidé kdysi kupovali pouze z charitativních důvodů, se díky Vámi propuštěné redakci stalo uznávané periodikum, které si čtenáři kupovali i pro jeho obsah. Vynikal totiž rozmanitostí pozoruhodně zpracovaných témat, nejen sociálních, ale i kulturních, politických a občanskoprávních.“

Podle signatářů dopisu navíc časopis dlouhodobě fungoval jako zdroj informací, pro něž v mainstreamových médiích není místo, nebo jsou v dnešní době většině vydavatelů nepohodlné. „K jeho kvalitě rovněž přispívalo minimální množství reklam a inzerátů. Ze všech těchto důvodů se jako čtenáři, podporovatelé a externí autoři chceme vyjádřit a rádi bychom znali důvody rozpuštění stávající redakce,“ dodávají.

Připomínají také, že se členové propuštěné redakce odmítají k situaci a okolnostem jejich konci v časopisu vyjadřovat. „Pravděpodobně z obav, aby se negativní publicita nedotkla prodejců. My však z dlouhodobého hlediska za větší riziko považujeme autoritářské řízení Nového Prostoru, které se neohlíží na nic a nikoho, a obáváme se proměny unikátního časopisu v neslaný nemastný plátek, jakým byl dříve,“ píše se v dopise.

V samotném závěru dokumentu se pozastavují nad tím, že Kocmánková postupně transformovala časopis na svou rodinnou firmu. „Je alarmující, že dva ze tří členů správní rady Nového Prostoru nesou stejně jako vy jméno Kocmánek a v kontrolní funkci tzv. revizora projektu figuruje další Kocmánek. Tato situace podle nás přímo poškozuje kredit Nového Prostoru, na němž se odvolaná redakce nemalou měrou podílela, odporuje principu nezávislé neziskové organizace plnící důležitou veřejnou úlohu a znemožňuje vydávání výjimečného nezávislého média, jímž Nový Prostor donedávna byl.“

    Diskuse
    December 19, 2016 v 16.53
    Co je zač Nový Prostor a odkud se vzal?
    Odkud se vlastně vzal Nový Prostor a co je zač, jak je možné, že ho nějaká paní Kocmánková ovládá?

    Podle záznamů ve veřejném rejstříku vznikl Nový Prostor jako občanské sdružení, při vstupu nového Občanského zákoníku v platnost byl transformován na zapsaný spolek, ovšem 18. února 2015 došlo, zřejmě v naprosté tichosti až utajení, k další transformaci na zapsaný ústav. Zakladatelkou tohoto ústavu je paní Kocmánková, takže se zdá, že celá organizace patří jí:
    https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=746252&typ=UPLNY

    Kdo původní občanské sdružení založil, jak se vyvíjelo, jak se v něm dostala k moci paní Kocmánková, jak a proč došlo k oné transformaci na zapsaný ústav a proč jí nikdo nebránil, to tak snadno zjistit nedokážu. Asi by to chtělo investigativní reportáž.

    Nakonec možná nejdůležitější otázkou bude, co je potřeba k založení nového časopisu.

    Dokud neuvidím první číslo příštího roku, nevím samozřejmě, jaká bude nová redakce a jaká nová podoba Nového Prostoru, nakolik budu mít chuť nový obsah časopisu číst. Z pohledu na právní formu vydavatele, o kterou mě doposud vůbec nenapadlo se zajímat, mám nicméně nepříjemný dojem, že podporovat prodejce časopisu chtít budu, ale podporovat jeho vydavatele nikoliv.
    December 19, 2016 v 16.59
    Založit družstvo?
    Už pod článkem navrhl Ivan Datko, že pro pouliční časopis by nejvhodnější organizační a vlastnickou formou mohlo být družstvo:
    http://denikreferendum.cz/clanek/24227-konec-noveho-prostoru-jak-ho-zname#comment_75472

    Zdá se to přirozené: Redaktoři, přispěvatelé, případně i sympatizanti by se měli spojit s prodejci do družstva, aby nový časopis patřil těm, kteří na něm pracují — ať už ho redigují, píšou do něj nebo ho prodávají.
    December 19, 2016 v 17.11
    Útok obchvatem
    Možná lze krizi Nového Prostoru vyřešit, militaristicky řečeno, útokem na zcela jiné frontě. Je to jenom náhoda, že tu zrovna vyšel i článek Tomáše Tožičky o tom, jak politika budování kapitalismu přivedla Českou republiku do chudoby?
    http://denikreferendum.cz/clanek/24313-ceska-republika-je-zchudly-stat

    Vždyť proč vlastně potřebujeme pouliční časopis? Nebylo by nakonec nejlepší, kdyby si vydělávat jeho prodejem nikdo nepotřeboval?

    Potřebujeme zákon o sociálním bydlení a vytrvale zvyšovat minimální mzdu. Až se mzdy v Česku zvednou na skutečně slušnou úroveň, asi tak na tu rakouskou nebo německou, když už ne švédskou, české hospodářství poroste, taženo domácí poptávkou, a navíc bude dostatek dostupného a důstojného bydlení, nebudeme se muset trápit otázkami, kdo nám to tu valstně vydává pouliční časopis a co s ním provádí.

    Vydávat a distribuovat si časpopis, jaký chceme číst, budeme moci i potom, ale už nebude nutné, aby prodej toho časopisu někoho tahal z nouze, všichni jeho prodejci budou mít střechu nad hlavou a příjem z prodeje časopisu jim vystačí na životní úroveň plně srovnatelnou s podnikovými právníky, zubními lékaři nebo ústavními činiteli.
    December 20, 2016 v 14.23
    (Ne)vysvětlení
    Napsal mi Petr Freimann, autor Příběhů (z) ulice, že sem píšu příliš mnohomluvně a bezobsažně. Aby nebyl jako já, vyjádřil se velmi stručně.

    Transformace na zapsaný ústav prý byla nutná kvůli Občanskému zákoníku. Proč nestačila předchozí na zapsaný spolek, případně proč se občanské sdružení transformovalo nejdřív na ten spolek, a ne rovnou na ústav, si zřejmě mohu už sám vyhledat v zákonech.

    Překotná úplná výměna redakce je prý podobně nutná kvůli prosperitě časopisu, a tedy jeho přežití. Opět nerozvedl žádné podrobnosti.

    Vlastně byl tak stručný, že vynechal úplně všechno, co si mohu snadno vyhledat na Internetu, včetně svého příjmení.