Nazdar děvčata, nazdar kluci!

Před vámi stojí „neofašista, levicový extremista a vůbec užitečný idiot, který se nechal svést fašisty a extremisty“. Musí to přece být pravda, protože to řekl náš spolkový kancléř Kreisky. Pár dnů před lidovým hlasováním 5. listopadu těmito označeními pojmenoval všechny odpůrce atomu. O pět měsíců později, v době nehody v Harrisburgu, řekl zastupující předseda strany Gratz, starosta Vídně: „Harrisburg ukazuje vyspělost, kterou rakouský národ prokázal svým rozhodnutím 5. listopadu.” Od toho okamžiku si přece jen nejsem tak zcela jistý, jestli měl Kreisky pravdu.

V lednu 1978 rakouský kancléř s rozhodností oznámil: „Otázka atomu není téma, jež se hodí pro lidové hlasování.” O půl roku později vyhlásil první referendum 2. republiky — právě na téma atom.

Po dalších čtyřech měsících, 5. listopadu 1978, zaplavila vlna radosti srdce odpůrců atomu: 50,47 procent Rakušanů, kteří volili, odmítlo spuštění jaderné elektrárny Zwentendorf. „Velmi těsnou většinou ...”, psalo se v domácích i zahraničních novinách. „Velmi těsnou většinou”? Skutečně těsně. Ale přesto drtivou většinou, vezmeme-li v úvahu dynamiku předchozího procesu tvorby mínění.

Hned po vyhlášení referenda koncem června vyplynulo z oficiálních anket, že asi dvě třetiny chtějí hlasovat pro a jen třetina proti Zwentendorfu. Za čtyři měsíce získali odpůrci atomu dalších dvacet procent přívrženců. To ale téměř všechny komentáře opomněly. Podobně se nezmínilo, že žádná politická strana nikdy nedosáhla v tak krátkém čase jednoduchými prostředky tak úspěšný obrat - proti „pro-nukleárnímu kolosu“, proti vládě, obchodu a průmyslu, svazu odborů a E-byznysu. Tyto subjekty vydaly na kampaň k referendu více než třicet milionů šilinků, tedy více, než rakouský stát vydal předtím během tří let na výzkum sluneční, větrné a geotermální energie dohromady!

Vítězství rakouských odpůrců atomu je samozřejmě nutno přičíst více faktorům. Vyzdvihnout je třeba:

1. vytrvalou angažovanost;
2. schopnost odpůrců atomu přiostřovat rozpory mezi oportunisticky jednajícími politickými stranami a držet pohromadě i přes rozpory ve vlastních řadách;
3. jako třetí faktor: bojovali s argumenty pomocí stále většího přílivu pomocníků a přinesli osvětu ne do každé, ale do nesčetných malých obcí;
4. neztratili humor a zřekli se násilí. Ne z měkkosti, nýbrž z uvážlivosti. Do úvah jsme zahrnuli částečnou možnost násilí, ale vždy jsme našli vhodnější prostředky. Druhá strana disponuje mnohými formami násilí; naše násilí by druhé straně jen dalo záminku uplatnit převahu svým násilím.