Obraz první. K venkovskému nádraží se v sychravém sobotním odpoledni blíží rodinka turistů. Totiž k nádraží - bývala tu výpravní budova, v jejíž čekárně už touhle roční dobou hučívala kamínka a šířilo se příjemné teplo. Během roku ale zmizela a teď je tu jen typizovaná betonová kostka s lavicí otevřená směrem ke kolejím a chránící maximálně tak před deštěm. Víc nic. Dráhy musí šetřit a udržovat bývalou budovu bylo prý příliš nákladné.

Do odjezdu vlaku skoro hodina, rodinka chvíli nerozhodně přešlapuje

„Maminko, mně je zima,“ hlasitě šeptá asi osmiletá holčička.