Paralyzovaný polský ústavní soud je zrcadlem politických poměrů v zemi
Jan ŠkvrňákVypjatý konflikt o obsazení ústaního soudu odráží patovou situaci, do níž dostaly zemi Občanská koalice a Právo a spravedlnost. Východiskem je pouze rozbití tohoto „duopolu“ a vzestup menších stran.
V pátek 30. října se vláda Donalda Tuska za asistence policie pokusila vyřešit dlouholeté schizma kolem polského Ústavního soudu tím, že pozastavila činnost jeho předsedy Bogdana Święczkowského a místopředsedy Bartłomieje Sochańského a do čela soudu dosadila soudkyni Annu Korwin-Piotrowskou.
Spor to nevyřešilo. Naopak. Opozice začala protestovat, prezident Karol Nawrocki se v noci střetl se soudci před budovou soudu a obě strany se vzájemně obvinily z porušení ústavy. Jde jen o další díl dlouhého seriálu, v němž všichni aktéři posouvají hranice toho, co jim ještě projde.
Kolem 18. hodiny se na webu soudu objevila zpráva, že v jeho čele stanula Annu Korwin-Piotrowská a na místě už byla varšavská policie. Tato advokátka byla Sejmem zvolena soudkyní v březnu 2026 hlasy současné vládní koalice. Prezident Nawrocki ale odmítl přijmout její přísahu, stejně jako u tří dalších tehdy zvolených soudců, a proto ji za soudkyni neuznává opozice ani odvolaní vedoucí soudu.
Načasování akce nebylo náhodné: páteční večer před Dušičkami měl omezit případné protesty. Premiér Tusk akci spustil ve chvíli, kdy prezident Nawrocki odlétal na návštěvu Senegalu. Kalkulace ale nevyšla. Prezidentský speciál se u Malagy otočil a Nawrocki zamířil do Prezidentského paláce, kde se sešel se Święczkowským a předsedou Nejvyššího soudu Zbigniewem Kapińským.
Ještě večer začaly kolem soudu první demonstrace opozice. Objevili se Jarosław Kaczyński, Mateusz Morawiecki i zástupci obou Konfederací, Krzysztof Bosak, Sławomir Mentzen a Grzegorz Braun. Do budovy se pokusil vstoupit také odvolaný předseda Święczkowski, policie mu v tom však zabránila.
Korwin-Piotrowská nejprve prohlásila, že se z bezpečnostních důvodů může s prezidentem setkat v Prezidentském paláci, poté ale změnila názor a pozvala ho do soudu s podmínkou, že přijede sám. V noci se Nawrocki s doprovodem před soudem objevil, došlo k fyzickým potyčkám a slovním přestřelkám mezi ním a soudci, k jednání však nikoli.
Brzy ráno prezident vyzval „síly násilí“, aby areál opustily, a obvinil vládu z porušení ústavního pořádku a násilného převzetí ústavního státního orgánu. Postup vlády kritizuje i část právnické veřejnosti, včetně právníků, kteří ostře odsuzovali soudní reformy PiS.
Záhy vznikly dva protichůdné příběhy. Ten vládní o obnově právního státu, kterému prezident aktivně brání, a opoziční, který akcentuje přítomnost policie v soudu a v nejostřejších výkladech mluví o puči.
V sobotu začal Nawrocki situaci konzultovat s parlamentními stranami. Zúčastnila se opozice a z vládní koalice jen lidovci (PSL) a Szymon Hołownia (Polsko 2050), nikoli však největší vládní Občanská koalice ani Nová levice.
Opozice se přitom soustředila méně na řešení sporu o soud a více na vyslovení nedůvěry Tuskově kabinetu a vytvoření přechodné vlády, která by zemi dovedla k řádným volbám příští podzim. Morawieckého Rozvoj Plus navrhl jako premiéra bývalého maršálka Sejmu Marka Jurka.
Protesty před soudem byly silné jen na začátku, a i když stále trvají, účastní se jich nanejvýš desítky až stovky lidí. Odpor proti sesazení předsedy soudu navíc sklouzává do kýče, například falešným zpěvem kabaretní písně jednoho z protestujících poslanců nebo tím, že opoziční TV Republika využila situaci k prodeji hodinek „obránců vlasti“. Jde o trapný či směšný kolorit, který pouliční protesty pravidelně doprovází, vládě to ale pomohlo a umožnilo jí situaci vysedět.
Jen epizoda v mnohaletém sporu
Spor se táhne od roku 2015, kdy tehdejší vláda Donalda Tuska těsně před volbami zvolila nové ústavní soudce, včetně těch, jejichž mandát ještě neskončil. Prezident Andrzej Duda odmítl přijmout slib i řádně zvolených soudců a po volebním vítězství Právapočátek konce a spravedlnosti Sejm obsadil celý soud znovu.
Výsledkem je právní schizma, které trvá dodnes: vláda uznává jiné soudce než opozice. Cílem politiků přitom není nezávislé soudnictví, ale pohodlnější vládnutí skrze podřízení soudů. A polská politika je podřízena logice ostré polarizace mezi liberály a konzervativci.
Komentář●Michal Lebduška
V Polsku roste podpora krajní pravice. Proměňuje se tím celá politická scéna
Rok před volbami nikomu z hlavních hráčů na vyřešení sporu nezáleží. Vláda, slovy maršálka Sejmu Włodzimierze Czarzasteho z Nové levice, nebude jednat s těmi, kdo porušují ústavu. Právo a spravedlnost zase neuzavře dohodu s „pučisty“.
Události si obě strany zasadí do předvolební narace: PiS bude stát na stráži práva a spravedlnosti, zatímco Občanská koalice bude připomínat, že se Kaczyński při protestech nechal vyfotit s ultrapravicovým Braunem, a tedy že případná pravicová koalice bude proruská.
Řešení nabízejí menší strany, kterým polarizace a „duopol“ Občanská koalice a Práva a spravedlnosti nevyhovuje. Vládní PSL a opoziční Konfederace mluví o ústavním resetu, tedy o rezignaci všech současných soudců, uznávaných i neuznávaných, a nové volbě všech patnácti členů. Ta by vyžadovala třípětinovou většinu obou komor parlamentu a souhlas prezidenta. K tomu ale nedojde, protože chybí ústavní většina.
Ústavní soud proto zůstane paralyzovaný, neboť „staří“ i „noví“ soudci se nedokážou sejít v počtu potřebném k usnášeníschopnosti. Spor o soud navíc nyní překryje krakovská tragédie. V sobotu 7. listopadu tam byl spáchán teroristický útok, jemuž padlo za oběť nejméně šest osob a dalších patnáct bylo vážně zraněno.
