Nejvěhlasnější ruské nezávislé noviny Novaja gazeta oznámily ukončení své existence: „Devátého listopadu zhasneme světla v našem domě, kde jsme žili třicet let, vypneme servery a odejdeme. Noviny už neexistují. Ruské úřady a ruské tajné služby donutily redakci ukončit činnost.“

Nejpřekvapivější na této zprávě ovšem není informace o konci listu, ale fakt, že Novaja gazeta dokázala navzdory vší šikaně dosud v Rusku vycházet. Sotva co může výmluvněji ilustrovat podmínky, v nichž noviny existovaly, než fakt, že před čtyřmi týdny si svět připomněl dvacet let od zavraždění světoznámé reportérky tohoto listu, Anny Politkovské.

Noviny Novaja gazeta v solidním A2 formátu jsem poprvé držela v ruce v roce 2004, když jsem přijela do Moskvy studovat. Atmosféra v ruské metropoli byla skličující. Teroristické výbuchy v metru, všude policisté, kteří vyvolávali rozhodně víc strach než pocit bezpečí, válka v Čečensku v plném proudu. Utahující se šrouby Putinova režimu byly znát na každém kroku.

Útočištěm se mi tehdy stalo skvělé Sacharovovo centrum, kde bylo možné dlouhé hodiny trávit na nonkonformních výstavách, studovat ve vytříbené knihovně anebo prostě pobývat v prostředí tvořeném lidmi, kteří sdíleli univerzálně humanistický pohled na svět a měli odvahu postavit se mocným.

A pak tu byla Novaja gazeta. Noviny měly za sebou první dekádu své existence, vycházely tenkrát v pondělí a ve čtvrtek a musela jsem po nich vždy trochu pátrat, protože zdaleka ne v každé trafice byly k dostání. Hvězdou listu byla Anna Politkovská, neúnavně rozkrývající lži oficiální propagandy o válce v Čečensku, dokumentující porušování lidských práv na severním Kavkaze a ostře kritizující Putinovu cestu k autoritářství.

Politkovská svou prací budila kontroverze, dokonce i v liberálním prostředí se ozývaly hlasy, že žena nemůže být dobrá válečná zpravodajka, protože ženy jsou příliš emotivní a válce nerozumí.

V září toho roku Politkovská vyrazila do Beslanu, aby během teroristického útoku na tamní školu zprostředkovala vyjednávání o rukojmí. Díky smělému angažmá během teroristického útoku v divadle na Dubrovce v roce 2002 si totiž Politkovská získala alespoň částečně respekt na obou stranách konfliktu.

V letadle ale byla otrávena a situace v Beslanu skončila brutálním masakrem. Okolnosti otravy se nikdy nevyšetřily, ovšem kolegové z listu Novaja gazeta i zástupci mezinárodních organizací byli přesvědčeni, že šlo o záměrný útok ruských tajných služeb, který měl Politkovské zabránit v nezávislém zpravodajství a mírovém vyjednávání přímo na místě.

Anně Politkovské tehdy zbývaly dva roky života: v den Putinových narozenin, 7. října 2006 byla zastřelena. Nešlo ale zdaleka o jedinou oběť mezi redaktory Nové gazety. Výčet je děsivý: Reportér a editor Igor Domnikov byl ubit kladivem v červenci 2000. Zástupce šéfredaktora Jurij Ščekošichin byl otráven v červenci 2003. Mladá novinářka Anastasija Baburovová a její kolega Stanislav Markelov, zaměřující se na téma ruského neonacismu, byli zastřeleni v lednu 2009. Redaktorka a lidskoprávní aktivistka Natalja Estěmirovová byla unesena a zavražděna v červenci 2009.

„V zemi, kde je zakázané úplně všechno, existovaly jedny nepohodlné noviny — natolik nepohodlné, že kvůli nim zabíjeli lidi,“ shrnuje někdejší spolupracovnice listu Naďa Jurovová, co se stalo.

Nic z toho ale nedokázalo nejsmělejší ruské noviny umlčet a Novaja gazeta si přes sílící cenzuru a politické represe dál probíjela cestu ke svým čtenářům. V roce 2021 spoluzakladatel a šéfredaktor listu Dmitrij Muratov získal za dlouhodobé úsilí o svobodné novinářství Nobelovu cenu míru.

Zlom v existenci Nové gazety přinesla ruská invaze na Ukrajinu. Redakce oznámila, že zastavuje vydávání listu až do konce rusko-ukrajinské války, posléze ale svůj přístup přehodnotila. V atmosféře drtivého tlaku na svobodu slova členové redakce cítili naléhavou potřebu udržet alespoň jediné nezávislé médium uvnitř Ruska.

Část novinářů sice kvůli hrozbě stíhání opustila Rusko a v Evropě založila internetové médium Novaja gazeta Jevropa, nicméně samotná Novaja gazeta dál působila v Rusku i za cenu permanentní šikany a přímého fyzického ohrožení jejích zaměstnanců. Neuvěřitelnou míru odvahy projevoval Dmitrij Muratov, který se vší otevřeností neúnavně kritizoval ruskou invazi na Ukrajině a autoritářský režim Vladimira Putina.

Co následovalo, popisuje lakonicky redakce listu ve svém prohlášení k rozhodnutí skončit s vydáváním novin v Rusku:

„Po zahájení vojenských operací nám, stejně jako všem ostatním novinářům, vzali možnost hovořit o nejdůležitějších a nejtragičtějších událostech současnosti. Byly přijaty zákony, které do země vrátily cenzuru. Poté se tato cenzura rozšířila prakticky do všech sfér lidského života.

Úřady zablokovaly všechny naše internetové stránky. Stát nám zabavil tiskárnu a důstojníci tajných služeb a cenzoři, kteří se usadili v jiných tiskárnách, nám odmítali vydávat noviny. Mnoho našich zaměstnanců bylo nuceno opustit zemi. Poté nám stát odebral registraci jako sdělovacímu prostředku a tím i právo vydělávat si na živobytí vlastní prací.

Na šéfredaktora a nositele Nobelovy ceny míru Dmitrije Muratova byl spáchán útok, v jehož důsledku téměř přišel o zrak. Trestní řízení nebylo zahájeno, ačkoli pachatelé jsou známí. Poté začali být naši novináři, počínaje šéfredaktorem, označováni za „zahraniční agenty“. Následně byla proti vedení redakce zahájena správní řízení.

V Čečensku unesli a téměř k smrti zbili naši komentátorku Jelenu Milašinovou. Jako rukojmí byl zadržen investigativní reportér novin Oleg Roldugin, který byl obviněn z toho, že pracoval jako novinář. Brzy se bude konat soud.

V redakci listu Novaja gazeta proběhla několikahodinová domovní prohlídka, stejně jako v bytě šéfredaktora. V září tohoto roku byla celá redakce prohlášena za „zahraničního agenta“ a na seznamy zahraničních agentů bylo zapsáno více než sto osob: novinářů a autorů listu.

Téměř pět let války se nám podařilo pracovat v naprostém obklíčení bezpečnostními službami. Teď je konec. Ocitli jsme se v „kill-zóně“.“

V tísnivé atmosféře Moskvy roku 2004 jsem s Novou gazetou v ruce pochopila, že kvalitní noviny zdaleka neznamenají jen zdroj informací. Ve společnosti rozbité na atomy, v atmosféře, kdy politická elita pohrdá základními lidskými právy a každá nová zpráva budí úzkost, se noviny mohou stát vzácným prostorem, kde člověk zažívá sounáležitost s těmi, kdo brání hodnoty lidskosti. Komunitou, jež člověku dokáže navracet naději v lepší svět.

Novaja gazeta tuto roli hrála pro bezpočet ruských občanů. Právě proto teď kolegové z jiných redakcí vyslovují víru, že Novaja gazeta znovu vstane z popela a najde způsob, jak se vrátit ke svým čtenářům. Protože bez těchto novin se Rusko stává ještě temnějším místem, než jakým už bylo dosud.