Od roku 2022 zákon zakazuje rozmnožování tygrů, lvů a dalších velkých šelem mimo zoologické zahrady. Přesto se v pochybných soukromých chovech dál rodí nová mláďata. A zdaleka nejde o několik ojedinělých případů. Jen mezi lety 2022 a 2025 se v České republice nelegálně narodilo přes čtyřicet mláďat tygrů a lvů. Je to jasný důkaz, že současný zákaz v praxi nefunguje.

Čím více zvířat se v podobných chovech narodí, tím větší je i riziko, že skončí jako součást nelegálního obchodu. A právě to už se u nás prokazatelně stalo. Policie a další orgány odhalily případ, který v médiích získal přezdívku „tygří jatka“. Při zásahu našly mrtvého tygra, tygří kosti i speciální zařízení, ve kterém se vyráběl takzvaný tygří bujón. Ten se na černém trhu prodával jako údajný léčivý a povzbuzující přípravek tradiční čínské medicíny za dva tisíce korun za jediný gram.

Z chráněného a ohroženého zvířete se tak přímo v České republice stávala surovina pro černý trh. A není vůbec jisté, že tím tygří jatka skončila. Pavla Říhová, dlouholetá specialistka České inspekce životního prostředí na obchod s ohroženými druhy, která se na odhalení původní kauzy podílela, letos upozornila, že podle dostupných informací se černý obchod pouze přeskupil a v České republice pravděpodobně pokračuje dál.

Nelegální obchod, mrtví lidé, trpící zvířata

Soukromé chovy velkých šelem však nepředstavují pouze riziko nelegálního obchodu a týrání zvířat. Jsou také bezpečnostním rizikem pro lidi. Ve Zděchově na Vsetínsku zabil lev svého chovatele. Chov přitom nebyl povolený a jeho majitel už měl na kontě několik pravomocných pokut. Přesto mu úřady nedokázaly v držení zvířat zabránit. Policisté nakonec museli zastřelit dvě šelmy, aby se vůbec dostali k mrtvému muži.

Dalším problémem je samotné zacházení se zvířaty. Tygr nebo lev nejsou módním doplňkem, kterým se člověk chlubí návštěvám nebo na Instagramu. Výmluvným příkladem je lvice Elsa, kterou před odebráním úřady choval kontroverzní MMA zápasník Karlos Vémola.

Elsa má chirurgicky odstraněné všechny drápy na předních končetinách. Tento nevratný zákrok ji doživotně poznamenal: zvyšuje její náchylnost k bolestem zad a znemožňuje jí bezpečný život s dalšími lvy. Právě život ve smečce je přitom pro lvy přirozený. Lidská snaha přizpůsobit si divoké zvíře vlastním představám tak Else vzala nejen část jejích přirozených schopností, ale také možnost plnohodnotného soužití s příslušníky vlastního druhu.

Nejde tedy jen o ochranu ohrožených druhů před nelegálním obchodem, ale také o bezpečnost lidí a o podmínky, v nichž zvířata žijí. Právě proto jsem k novele zákona na ochranu zvířat proti týrání předložila pozměňovací návrh, jehož cílem je současný zákaz rozmnožování konečně učinit vymahatelným.

Zákon musí být vymahatelný

U samců velkých kočkovitých šelem v soukromých chovech navrhuji povinnou kastraci nebo vasektomii. Jestliže zákon stanoví, že se tato zvířata nesmějí rozmnožovat, musí obsahovat také účinný mechanismus, který jeho dodržování zajistí. Spoléhat se pouze na to, že všichni chovatelé budou zákaz respektovat, se dosud ukázalo jako nedostatečné.

O tom, který zákrok bude vhodnější, rozhodne veterinář podle zdravotního stavu konkrétního zvířete a podmínek jeho chovu. Zdraví zvířete musí být na prvním místě. Vasektomie zachovává produkci pohlavních hormonů, a samec si proto zpravidla uchovává své přirozené chování. To však nemusí být vždy žádoucí.

Například u lvů může vasektomovaný samec dál opakovaně pářit se samicemi, vyvolávat u nich falešnou březost a zvyšovat tak riziko zdravotních komplikací. V takovém případě může být vhodnější kastrace. Cílem je zabránit rozmnožování a zároveň zvolit řešení, které bude pro konkrétní zvíře nejbezpečnější.

Aby ale návrh neskončil stejně jako současný zákaz, musí být také skutečně vymahatelný. Velké šelmy už dnes musejí být označeny čipem, takže provedený zákrok bude možné jednoznačně spojit s konkrétním zvířetem. Návrh zároveň zavádí pokuty pro chovatele, kteří novou povinnost nesplní. Smyslem není přidat do zákona další paragraf, ale zajistit, aby zákaz množení konečně platil i ve skutečnosti.

Nejde přitom o to někomu ze dne na den zabavovat zvíře, které už chová, ani tvrdit, že každý soukromý chovatel je automaticky tyran. Jde o mnohem jednodušší věc. Stát už před několika lety rozhodl, že další množení velkých šelem v soukromých chovech nechce. Zkušenosti s černým obchodem, nelegálními chovy i špatným zacházením se zvířaty ukazují, proč k tomu přistoupil. Pokud lze přijaté opatření dál bez větších problémů obcházet, řešením není vymýšlet nové zákazy, ale zajistit dodržování toho stávajícího.