Evropské úřady používají převážně americké kancelářské nástroje. Kdo nástroj vlastní, určuje podmínky, ceny i to, co se s ním stane při změnách politických poměrů.

Před lety jsem se proto jako europoslanec zeptal Evropského účetního dvora, zda si uvědomuje rizika spojená s používáním amerických služeb jako Microsoft Teams. Jeho odpověď byla jednoznačná: bez tohoto softwaru by nebyl schopný online fungovat. V lednu 2022 jsem upozorňoval, že evropské instituce jsou závislé na amerických technologických gigantech a citlivá data tak opouštějí EU. Už tehdy jsem volal po podpoře otevřeného softwaru.

Teď se Evropská komise konečně pokouší z této závislosti vymanit a pro své zaměstnance zavádí komunikační službu postavenou na otevřeném protokolu Matrix a na softwaru britské firmy Element. Podle bruselského serveru Politico nejde o náhradu Teams, ale o „suverénní zálohu“, která běží vedle nich.

Krok správným směrem

Matrix funguje podobně jako e-mail. Různé servery i aplikace mohou spolu komunikovat, i když je provozují různé organizace. Protokol nepatří žádné firmě, spravuje ho nezisková nadace Matrix.org Foundation. Kdo stojí na otevřeném standardu, může vyměnit aplikaci, kterou lidé používají, a za určitých podmínek i firmu, která mu server provozuje.

Podle Politica služba běží na serverech Komise, ne v cizím cloudu. Komise ve své strategii pro otevřený software z června 2026 sama uvádí „suverénní komunikační platformu postavenou na protokolu Matrix“ jako příklad dobré praxe. Ve stejné větě jmenuje i prostředí pro spolupráci postavené na openDesku, německé kancelářské sadě z otevřeného softwaru.

Považuji to za první polovinu suverenity: data a komunikace nejsou zamčené u jednoho dodavatele. Za to si Komise zaslouží uznání.

Kde se cesta zastavila

Otevřený software od firmy Element zahrnuje jádro — server a aplikace pro Matrix — které zveřejňuje jako otevřený kód. Kdokoli může kód používat a upravovat, ale s podmínkou, že své úpravy také zveřejní.

Protokol Matrix umožňuje různé serverové programy, jako jsou Synapse, Dendrite nebo Conduit, ale data z jednoho se do druhého nedají přestěhovat. Dokumentace Dendritu i Conduitu výslovně uvádí, že převést data ze Synapse nejde. Návrhy na přenos uživatelských účtů mezi servery leží v projektu Matrix od roku 2020 neschválené, přičemž autoři jednoho z nich uvedli, že na jeho dokončení nikdy nebyly peníze.

Pro velké organizace Element nabízí placené předplatné, které obsahuje funkce určené pro úřady s tisíci zaměstnanci. Tyto funkce — správa uživatelů, auditní záznamy, výkonnější server nebo bezpečné propojení se servery jiných organizací — jsou uzavřené a dostupné pouze za předplatné. Element sám uvádí, že tyto podnikové funkce nejsou součástí otevřeného kódu. Podle Politica Komise koupila právě tuto placenou nadstavbu, včetně aplikace Element Pro.

K placeným nadstavbám Elementu podle jeho vlastní dokumentace neexistuje svobodná náhrada. Otevřený kód tedy sám o sobě ze závislosti nevyvádí.

Firma Element vysvětluje svůj přístup otevřeně. V roce 2023 uvedla, že zatím není zisková, a velké firmy, které software úřadům nasazují, vydělávají na jejím kódu, aniž by přispívaly na vývoj. Spoluzakladatel Matthew Hodgson v roce 2024 vyzval vlády, aby peníze daňových poplatníků směřovaly na údržbu otevřeného softwaru, nejen na nové funkce. Zároveň varoval, že bez financování na údržbu firmy přesouvají cenné funkce do uzavřených produktů.

Problém přitom nevidím ve firmě Element, ale v obchodním modelu, na kterém je takový nákup postavený. Firma vyvíjí produkt a potřebuje se uživit, a Komise ho koupila, protože nemá vlastní kapacity řešit takové projekty. Veřejné peníze však platí předplatné za uzavřenou vrstvu, která zůstane jen tomu, kdo platí. Žádný jiný úřad z toho nic nemá, každý si musí totéž koupit zvlášť. Kdo platí? Daňoví poplatníci, opakovaně. Pro menší úřady a obce může být takové předplatné nad jejich možnosti.

Německé řešení

V roce 2022 založilo Německo Centrum pro digitální suverenitu ZenDiS, společnost plně vlastněnou spolkovým státem a zřízenou spolkovým ministerstvem vnitra. ZenDiS připravuje pro úředníky kancelářskou sadu openDesk, která zahrnuje poštu, dokumenty, sdílené soubory, chat a videohovory. Sada je složena z otevřeného softwaru různých evropských dodavatelů, přičemž chat v openDesku stojí na Elementu. Kód openDesku je veřejný.

Pro ostrý provoz ZenDiS využívá podnikové verze dodavatelů, včetně jejich uzavřených doplňků, a platí za ně licence. Element ho za to veřejně chválí jako příklad, jak se mají státy chovat. Přesto je rozdíl zásadní.

Zatímco Komise si kupuje hotový produkt jedné firmy a jeho vývoj řídí tato firma, ZenDiS skládá sadu z dílů od více dodavatelů, celek i jeho kód drží stát a nabízí ji úřadům, takže jeden nákup slouží mnoha z nich. Stát sám rozhoduje, co se dohromady skládá a které funkce se mají vyvinout. Když jeden dodavatel přestane vyhovovat, může ho stát vyměnit. Úřady tak nemusí každý zvlášť vyjednávat s dodavateli, což šetří náklady, a hlavně stát určuje směr vývoje.

Francie jde podobnou cestou. Státní digitální úřad provozuje pro úředníky komunikační aplikaci Tchap na protokolu Matrix s veřejným kódem. Když mu chyběl kus pro bezpečné propojení se servery jiných organizací, napsal si ho sám jako otevřený kód. Považuji tuto cestu za logickou, protože stát tak získává větší kontrolu nad digitální infrastrukturou a zároveň podporuje otevřený software.

Strategie bez peněz

Evropská komise v červnu 2026 zveřejnila strategii pro otevřený software. Odhaduje, že na všechna její opatření bude během sedmi let potřeba získat z veřejných i soukromých zdrojů zhruba dvě miliardy eur. Konkrétní částku z rozpočtu EU ale nevyčleňuje.

Strategie navrhuje nástroj na financování údržby a bezpečnosti klíčových otevřených komponent, zatím však bez specifikované částky. Cílem je také zajistit, aby Evropa uměla vývoj takového softwaru převzít sama, pokud by ho původní tvůrci opustili.

Komise přiznává, že dosavadním zhruba 800 milionům eur na otevřený software v současném rozpočtovém období chyběl důraz na dlouhodobou udržitelnost. Podle stejné strategie EU každý rok utratí 264 miliard eur převážně za americké IT produkty a služby. Dvě miliardy za sedm let jsou tedy necelé procento toho, co Evropa za americké IT utratí za jediný rok. Cíle jsou správné, peníze zatím chybějí.

Od října 2025 existuje evropské konsorcium pro digitální společné statky, kde státy společně vyvíjejí a udržují otevřený software pro veřejnou správu. Zakládajícími členy jsou Francie, Německo, Nizozemsko, Itálie a Lucembursko. Jako pozorovatelé se k jaru 2026 přidaly Slovinsko, Polsko, Maďarsko, Dánsko, Rakousko, Finsko a belgické Flandry.

Proč u toho Česká republika není?