Zatímco česká vláda a skupina ČEZ ohlašují investice do nových jaderných zdrojů, ve světě jaderná energetika stagnuje. Vyplývá to ze Zprávy o stavu světového jaderného průmyslu, kterou vypracoval tým energetických expertů kolem německého analytika Mycle Schneidera.

Jaderné elektrárny sice v roce 2025 vyrobily rekordní množství elektřiny, k růstu ale významně přispívá především Čína. Mimo ni jaderná výroba mírně klesla a zůstává na úrovni dosažené už v polovině devadesátých let. Důvodem je ubývající počet zprovozněných reaktorů — v uplynulém roce ukončilo provoz sedm reaktorů a provoz zahájily jen čtyři nové.

Spotřeba elektřiny ve světě přitom roste. Rostoucí poptávku však podle autorů zprávy pokrývají především obnovitelné zdroje. Solární a větrné elektrárny poprvé v historii předstihly jaderné elektrárny v roce 2021, o čtyři roky později už vyrobily dvakrát tolik elektřiny.

Výsledkem je, že podíl jádra na světové výrobě elektrické energie od poloviny devadesátých let soustavně klesá. Fosilní paliva — uhlí, plyn a ropa — dnes zajišťují 57 procent výroby a jejich podíl na výrobě má sestupný trend. Obnovitelné zdroje vyrábějí bezmála 34 procent světové elektrické energie a jejich výroba strmě roste. Na jaderné elektrárny připadá necelých devět procent. Před patnácti lety to přitom bylo téměř třináct procent.

Stavba všech šestnácti nových jaderných reaktorů, které byly mezi lety 2023 a 2025 připojeny k síti, trvala déle, než se původně plánovalo. Se zpožděním souvisí rovněž výrazný růst nákladů těchto projektů. Zdržení dosahují délky několika měsíců, ale i mnoha let. Průměrně výstavba reaktoru trvá jedenácti let, přičemž nejmenší zpoždění vykazuje Čína.

Data podle autorů zprávy nenaznačují rozmach jaderné energetiky. „Investice do obnovitelných zdrojů elektrické energie jsou v porovnání s investicemi do jádra takřka dvacetkrát vyšší,“ uvádí zpráva. Výstavba jaderných elektráren je totiž čím dál náročnější, zatímco obnovitelné zdroje v kombinaci s bateriemi a dalšími typy úložišť mají stále lepší ekonomické parametry.

„Rok 2025 potvrdil desetiletí trvající stagnaci jaderné energetiky a nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k jejímu celosvětovému rozmachu,“ uzavírá zpráva.

Modularita: vysoká očekávání, první reaktor stále před námi

Jedním z ústředních témat zprávy jsou takzvané malé modulární reaktory. Právě ty mají podle zástupců jaderného průmyslu přinést „renesanci“ jádra. Cenu má oproti konvenčním jaderným projektům snížit sériová výroba základních komponentů. Nejde ale o technologii zcela odlišnou od konvenčních projektů. Například projekt, který vyvíjí britská společnost Rolls-Royce SMR, počítá s výkonem 470 megawattů, tedy zhruba s výkonem jednoho bloku jaderné elektrárny Dukovany.

Čeští politici a manažeři ČEZu v modulárních reaktorech vidí cestu ke „stabilní a bezpečné energetické budoucnosti“. V červenci 2026 ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček oznámil, že první český reaktor tohoto typu má vzniknout v Temelíně a že stát s ČEZ zvažuje také další lokality, například v moravskoslezských Dětmarovicích či Tušimicích v Ústeckém kraji.

ČEZ vstoupil do projektu Rolls-Royce SMR jako strategický investor. Partnerství firmy oznámily ještě za vlády Petra Fialy v roce 2024, přibližně dvacetiprocentní podíl získal ČEZ za sedm miliard korun v roce 2025. Manažeři ČEZu, Rolls-Royce i politici nynější Babišovy vlády opakují, že vývoj modulárních reaktorů představuje příležitost pro český průmysl. Část komponentů má totiž dodávat strojírenský podnik Škoda JS, který patří do skupiny ČEZ.

Podle autorů zprávy jsou ale plány na vývoj a rychlou výstavbu desítek modulárních reaktorů „Potěmkinovou vesnicí“. Menší jaderné reaktory sice provozují Rusko a Čína, podle autorů zprávy však nesplňují bezpečnostní standardy uplatňované v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Největšího pokroku ve vývoji modulárních reaktorů podle zprávy dosáhly tři země OECD: Kanada, Spojené státy a Velká Británie. „V předchozích letech se zdálo, že Kanada zkoumá několik technologických variant s projekty plánovanými na různých místech, avšak za poslední rok či dva pokročil pouze projekt Darlington v Ontariu,“ shrnuje zpráva.

Vlády Spojených států a Velké Británie přesto do vývoje modulárních reaktorů investují veřejné prostředky a připravují projekty na několika místech. Americké federální ministerstvo energetiky podpořilo přípravu projektu v lokalitě Clinch River v Tennessee částkou v přepočtu téměř devět miliard korun. Britská vláda zase přislíbila firmě Rolls-Royce SMR pětasedmdesát miliard korun na projekt reaktorů v areálu bývalé jaderné elektrárny Wylfa ve Walesu. Zda tato podpora postačí k tomu, aby se projekty skutečně dostaly do výstavby, však podle autorů zprávy není jisté.

„Rozdíl mezi tím, jak jaderný průmysl prezentuje stav technologie modulárních reaktorů, a skutečností zůstává výrazný,“ upozorňuje tým analytiků pod vedením Mycle Schneidera. Podle nich průmysl vydává projevy zájmu za pevné objednávky a symbolická slavnostní zahájení za skutečný začátek stavebních prací.

Není to poprvé, kdy jaderný průmysl odpovídá na dlouhodobou stagnaci sliby sériové výroby. „Zdá se, že si nikdo nepamatuje vlnu předpovědí o jaderné renesanci před pětadvaceti lety, kdy měl jaderný průmysl mnohem ambicióznější cíle ohledně nákladů a času výstavby,“ připomíná zpráva.

Zda obrovské částky z veřejných rozpočtů pomohou modulárním reaktorům prokázat komerční životaschopnost, se teprve ukáže. „Pokud projekty vedené vládou selžou stejně jako před pětadvaceti lety, nová ‚renesance‘ pravděpodobně ztroskotá stejně jako ta předchozí,“ uzavírá zpráva.