Krajské volby skončily nezdarem strany TOP 09. Domnívám se, že její oblibu srazila — krom jiného — její vládní politika z let 2010 až 2013, kdy byla u moci společně s Občanskou demokratickou stranou. Také ona se ostatně propadá na politickou periferii a výroky Petra Fialy o tom, jak je ODS opět hegemonem české pravice, jsou trpce úsměvné.

Topce ublížila především její tragická sociální politika. V praxi se to projevilo škrtáním příspěvků pro důchodce a hendikepované spoluobčany a zaváděním takzvaných sKaret (navíc pouze u jednoho peněžního ústavu, takže kdo tam neměl účet, musel si jej zde úplně zbytečně založit). K tomu se přidalo trestání pracujících seniorů, kteří se snažili přivydělat si pár drobných ke svým ne příliš vysokým důchodům.

Mě samotného se tato škrtací krasojízda dotkla také a značně ztížila mou finanční situaci. Nezmiňuji to proto, abych si pofňukal, ale kvůli zdůraznění, že sociální politika nemůže být pátou kolonou stranických programů: její podoba určuje důstojnost existence mnoha občanů.

TOP 09 může být tedy ještě ráda, že vzniklá sociální frustrace nedošla k událostem podobným těm, které momentálně bouří v Řecku. Topka pravidelně odpovídala, že podobná „opatření“ byla nutností. Udeřila zkrátka hospodářská krize a s ní i utahování pomyslných opasků. Ovšem proč se muselo „šetřit“ právě na nejzranitelnějších sociálních skupinách, to už vedení této strany raději nerozvádělo.

K dobru určitě nepřispělo ani současné vedení, pro které je sebereflexe cizím pojmem. Předsedou je dlouholetý politický pragmatik Miroslav Kalousek, který v kampani velmi nekonkrétně varoval před babišovským zlem.

Jako prvek odstrašující liberální voliče nicméně funguje hlavně místopředsedkyně Jitka Chalánková. Ta se rozhodla zviditelnit v „norské kauze“ Evy Michalákové. Manipulacemi se snažila veřejnost přesvědčit, že zlé Norsko krade naše děti. Nemluvě o jejích homofobních příspěvcích v médiích a spoluúčasti na takzvaném Pochodu pro rodinu, jež organizoval také Výbor na obranu rodičovských práv. Tomu předsedá ultrakonzervativní Jana Jochová Trlicová.

To, že Jitka Chalánková je jedním z důvodů, proč TOP 09 přichází o voliče, přiznávají i mladí členové a členky této strany, především jejich liberální část. Realita hospodářské krize totiž do určité míry kultivovala debaty o sociální politice také mezi „městskými pravičáky“. Ohled na ohrožené skupiny přestává být tak přísné tabu.

V nadcházející kampani by se tedy topka měla vyvarovat laciným atakům na sociální stát, vynechat všechny zmínky o „nepřizpůsobivých“ a „zneužívání dávek“. Zkrátka se odstřihnout od zatuchlé klausovské rétoriky z devadesátých let, která útočí na systém státní podpory kvůli jednostranné adoraci soukromé a podnikatelské sféry.

Vyvarování se takových „podpásovek“ by navíc topku oddělilo od partají, které budou spoléhat na oživení „anticiganismu“. Ten totiž — při současném nedostatku uprchlíků — jistě zažije svou agresivní obrodu před volbami v roce 2017.

Jednoduše řečeno: jako levicově orientovaný volič bych si přál důstojného pravicového oponenta. A TOP 09 jím není, i když by chtěla být. Zatím lavíruje mezi asociálním konzervatismem a „facebookovým liberalismem“, kterému se ale nedaří ovlivnit reálnou politiku partaje. A to k vyprofilování moderní strany rozhodně nestačí.