Anatomie volebního protestu z vládních lavic
Jiří DolejšKomunista Jiří Dolejš posuzuje rozložení protestních hlasů v krajských volbách. Porazit Babiše lze jedině dotažením vlastních alternativ. Soutěžit na poli pouhého protestu není strategická cesta.
Letošní krajské volby moc o krajích nebyly. Nebyly ale ani o protestním hlasování proti vládě, jako byly volby předchozí. Výrazný byl duel hlavních vládních stran, ve kterém se Andreji Babišovi nakonec podařilo kanibalizovat svého vládního partnera ČSSD. Přitom přebral voliče i opozici, jak té pravicové, tak i KSČM — která ovšem v krajích byla stranou koaliční. Tím došlo k tomu, že KSČM sice i v krajských volbách uhájila postavení třetí nejsilnější strany, ale s významnou ztrátou mandátů.
Z volebních výsledků ale i z průběhu kampaně je zjevné, že ANO získávalo i takzvané protestní hlasy — a to navzdory tomu že je vlastně stranou vládní. Když k pravici se hlásící miliardář z vládních lavic získává hlasy nespokojených chudších a starších voličů, je to svým způsobme paradox. Někteří jakoby uvěřili, že Andrej Babiš je mesiáš, který vyhoví touze po změně všeho, nač jsou i v časech konjunktury naštvaní. A současně zřejmě přijali jeho vysvětlení, že na předvolební dárky, které přijala vláda jako celek, právě a jen ministr financí sežene peníze.