Starostové a obyvatelé Brzkova, Věžnice, Přibyslavi a Polné na Českomoravské vysočině si mohou, alespoň na čas, oddechnout. Po více než deseti letech od podání žádosti zastavilo Ministerstvo životního prostředí řízení, ve kterém se státní podnik DIAMO pokoušel na trojnásobek rozšířit chráněné ložiskové území pro těžbu uranu ležící v jejich blízkosti.

Firma totiž nebyla ani v opakovaně prodlužovaném termínu schopna předložit osvědčení o výhradním ložisku uranu. K tomu potřebovala, jak přikazuje zákon, nejprve stanovit průzkumné území pro geologické práce. Jenže v tom firma narazila na houževnatý odpor zmíněných obcí, které využily všech právních možností, jak se vůči záměru státu těžit pod nimi uran, bránit.

Nedaleko Brzkova fungoval mezi lety 1981 a 1990 uranový důl, ale těžba byla minimální, šlo jen o průzkumné ražby. Celkem se tu vydobylo jen 64 tun smolince a v roce 2004 byl důl definitivně zlikvidován a šachta zasypána.

Avšak v pětatřicet kilometrů vzdálené Rožné, kde se těžil uran ve velkém, začaly docházet ekonomicky těžitelné zásoby a uranový průmysl se poohlížel po řešení, jak se udržet a přečkat cirka dvě desítky let, než by podle jeho představitelů mohlo být opět myslitelné uvažovat o chemickém loužení uranu na Liberecku.

A k tomu se brzkovské ložisko s odhadovanými zásobami 3 až 4,5 tisíce tunami uranu hodilo, přestože by to znamenalo miliardové finanční injekce ze strany státní pokladny na stavbu dolu a rekonstrukci chemické úpravny uranové rudy v Dolní Rožínce, v sousedství Rožné.

Argumentace energetickou soběstačností České republiky už tehdy stála dost na vodě, protože by uran od Brzkova zajistil kompletní provoz obou českých jaderných elektráren přibližně jen na pět až sedm let. A to by nám jej museli v Rusku zpracovat, obohatit a vyrobit z něj palivové tyče.

Navzdory nákladům záměr v roce 2014 získal podporu tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky a už to jelo.

Uran stůj co stůj

Starostové dotčených obcí se tehdy rychle semknuli, v místě aktivní občané pak založili spolek Naše budoucnost bez uranu, který se také zapojil do aktivit a spolu s obcemi uspořádal veřejné protestní akce. Občanská organizace Calla přivezla výstavu fotografií Václava Vašků „Tváře uranu“ a zorganizovala několik besed k problematice a poskytovala místním odbornou informační podporu. Situaci tehdy výborně zaznamenal pořad ČT z cyklu Nedej se „Obavy ze zářných zítřků“.

Pod tak soustředěným společným tlakem nakonec ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek na začátku roku 2016 oznámil, že záměr zrušil a těžba uranu v Rožné, v posledním uranovém dole ve střední Evropě, pro neekonomičnost skončí. To se v roce 2017 skutečně stalo a dnes tu probíhá sanace nejen dolu a okolí, ale i likvidace chemické úpravny.

Jenže ve skutečnosti v tichosti dál pokračovaly úřední kroky, které měly připravit ložisko v Brzkově pro nějaké pozdější využití. Stanovení chráněného území pro těžbu surovin u nás probíhá podle zákonů přijatých ještě v dobách vlády komunistické strany, a tudíž bez účasti obecních samospráv a vlastníků pozemků — navzdory tomu, že stanovená omezení jim znemožní hospodařit s majetkem nebo rozvíjet obec dle vlastních představ.

Protože však žadatel musí jasně doložit, kde a jaké zásoby nerostů jsou k dispozici, musí provést geologické průzkumy na povoleném průzkumném území. A zjištění z konce devadesátých let v případě Brzkova nestačila.

Do povolování průzkumného území se již mohou zapojit dotčené obce, a než došlo ke změně zákonů, mohly být účastníky i spolky chránící životní prostředí. Všichni jsme toho využili — Calla, obce a místní spolek s pomocí kvalifikovaného právního zástupce — s jasným cílem zabránit byť i potenciální těžbě uranu, případně dotáhnout spor až ke zrušení podle nás neústavního vyloučení obcí z rozhodování o stanovení chráněného ložiskového území.

A toto úsilí bylo završeno úspěchem.

Nepodléhejme falešnému optimismu

Vzhledem k mnohamiliardovým škodám na životním prostředí, které po sobě uranový průmysl v České republice zanechal, by mělo jít o konec definitivní. Do konce roku 2025 stát zaplatil za sanace škod po těžbě a zpracování uranu mimo sociální programy horníků cca 63 miliard korun.

Další desítky miliard ještě zaplatí za pokračující sanaci škod. Především jde o likvidaci následků chemické těžby uranu v oblasti Stráže pod Ralskem. Od roku 1968 do roku 1996 tu bylo do podzemí prostřednictvím technologických roztoků vtlačeno téměř 4,1 milionu tun kyseliny sírové, 320 tisíc tun kyseliny dusičné, 111 tisíc tun čpavku a 26 tisíc tun kyseliny fluorovodíkové.

To způsobilo obrovské znečištění a zamoření podzemních rezervoárů vod Severočeské křídy. Nejde však o jediné toxické pozůstatky po působení uranového průmyslu u nás. V krajině zůstává 386 odvalů po hornické těžbě uranové rudy o objemu 46 milionu kubíků a dvacet odkališť s radioaktivním rmutem o celkovém objemu 57,3 milionu kubíků. Část z nich je ve zmíněné Rožné.

Vzhledem k velmi ambicióznímu jadernému programu českých vlád a rostoucí ceně uranu na světových trzích bychom ale měli být ve střehu. Snaha oživovat uranové duchy minulosti aktuálním rozhodnutím ministerstva životního prostředí ohledně Brzkova neskončila.

Velké zásoby uranu stále leží na severu a až na výjimky jsou dosažitelné jen pomocí rozpouštění v chemikáliích. Ministerstvo průmyslu skrze Technologickou agenturu platí výzkum metod, jak se k uranu dostat. A jak ukazuje právě přijatá novela stavebního zákona a dalších čtyř desítek dalších zákonů, vracíme se do minulosti, kde na vlastnících a samosprávách nezáleží.