Sluchátka v uších. Koukání do mobilu. Nepozornost. Vždy se najde důvod, proč z nehody obvinit chodce. Ale co když město prostě není bezpečně navržené? Pěší cesta Prahou někdy připomíná překážkovou dráhu: chybějící nebo rozbité chodníky, nebezpečné přechody, úzké tramvajové ostrůvky, místa, kudy se nedá projít. Portál Chodci sobě, který od roku 2012 provozuje organizace Pěšky městem, slouží pražským občanům jako nástroj pro hlášení a zlepšení takových míst.

Systém je jednoduchý: uživatel popíše problémové místo, umístí ho do mapy a přiloží fotografii. Podnět je následně odeslán kontaktní osobě v příslušné městské části či v jiných institucích. Klíčovou výhodou portálu je, že zadavatel může průběh řešení sledovat, komentovat ho a sdílet s ostatními. Vzniká tak aktivní platforma propojující občany s úřady — nikoli pouhá schránka na stížnosti. Portál zároveň dává prostor zástupcům veřejné správy, aby mohli občanům vysvětlit svá stanoviska, případně obhájit, proč podnětu nelze vyhovět.

Za dobu provozu evidujeme přes 3200 podnětů, z nichž se více než 1600 podařilo ve spolupráci s městskými částmi a dalšími institucemi vyřešit. Za každým podnětem stojí konkrétní člověk a často roky frustrace z toho, že se nic neděje. Když se případ nakonec podaří vyřešit, je to velké zadostiučinění — a někdy i impulz k uspořádání sousedské slavnosti nebo happeningu.

„Bez Chodců sobě bych nevěděl, na koho se obrátit. Tam, kde je působnost různých institucí nepřehledná, mi portál pomohl najít cestu k řešení,“ říká Tomáš Vojtíšek, který se zasadil o opravu chodníku v pražských Strašnicích.

Když oprava pěšiny připomíná detektivku

Tomáš Vojtíšek se na portál Chodci sobě obrátil vloni na jaře. Vadil mu stav pěšiny obklopující mateřskou školu a gymnázium v ulici Omská. Polovina cesty byla nově opravená, druhá byla plná výmolů a vydroleného asfaltu, na kterém děti na koloběžkách či odrážedlech nemohly projet. Ukázalo se, že problém nebyl technický, ale majetkoprávní. Opravenou polovinu spravovala Technická správa komunikací, tu druhou — překvapivě — gymnázium Omská, které o tom nejspíš ani nevědělo.

Díky portálu Chodci sobě se podařilo celou situaci zmapovat, navrhnout gymnáziu podání žádosti o vynětí pěšiny z jeho správy a převést ji pod TSK. Ta opravu provedla rychle. Dnes je chodník opravený celý. Právě pomoc zadavatelům v nepřehledné spleti městských organizací a samospráv je jednou z klíčových výhod portálu.

Druhý příběh ukazuje, jak může být snaha o zajištění něčeho tak zdánlivě samozřejmého, jako je možnost bezpečně přejít, vyčerpávající. Veronika Bešťáková a spolek Na Padesátém usilovali více než deset let o úpravu nebezpečného přechodu v ulici Úvalská v Praze 10 — přechodu, který denně využívají například děti z místní základní školy.

Přechod vedl v obou směrech přes dva souběžné jízdní pruhy, auta zde jezdila velmi rychle a často chodce na přechodu nepouštěla. „Měla jsem opravdový strach tu přecházet. Byl to adrenalin,“ vzpomíná paní Bešťáková. Obrátila se proto na odbor dopravy městské části, na magistrát, dopravní policii i na TSK. Proces trval měsíce, odpovědi byly vyhýbavé. Přes portál Chodci sobě se nakonec spojila s dopravním projektantem Květoslavem Syrovým z organizace Pěšky městem, který jí pomohl s konkrétním návrhem úpravy.

Oprava se už zčásti uskutečnila, a přechod je dnes výrazně bezpečnější. Po dokončení úprav zde členové spolku Na Padesátém uspořádali slavnost. „Portál jsem vnímala jako formu psychické podpory,“ říká Bešťáková. I to je jeho důležitou funkcí — dát občanům pocit, že v tom nejsou sami a podpořit je v jejich někdy nekonečném úsilí.

Některé podněty na portálu se týkají míst, kde za vše mluví už statistiky. Například přechod přes ulici Střelničná u metra Ládví v Praze 8 patřil k nejnebezpečnějším v celé Praze. Za čtrnáct let se zde stalo 29 dopravních nehod, z toho 16 srážek s chodcem. Jeden člověk zemřel, další byli těžce zraněni. Přechod na obou stranách překonával dva souběžné jízdní pruhy a uprostřed tramvajové koleje. Nesplňoval normy, a přesto jím denně ve špičkách procházelo 120 až 150 lidí za hodinu.

V roce 2017 podala místní ZŠ Burešova podnět přes portál Chodci sobě a současně v rámci programu Bezpečné cesty do školy vznikl návrh na úpravu. V roce 2021 byla do jednoho pruhu zúžena první polovina přechodu a na podzim 2025 i druhá. Úprava byla zatím provedena formou značení coby nestavební opatření, ale s výhledem na trvalou stavební úpravu.

Záložní oči pro Prahu

Nedůstojný úzký proužek, z jedné strany špinavá zeď, z druhé svištící auta. Tak vypadal chodník okolo Magistrály na Hlavní nádraží. Ojedinělí chodci se snažili být co nejrychleji pryč, zbloudilí turisté se tu lopotili s kolečkovými kufry a doufali, že nikdo nepůjde po chodníku proti nim. V roce 2020 se místo dočkalo rekonstrukce — nový chodník je široký, u Muzea přibyl přechod, cesta na nádraží se proměnila.

Jenže čím blíž k budově nádraží, tím byl chodník užší, až nakonec zmizel v nájezdu do garáží. Na tento nedostatek přes portál upozornil student Martin Šemík — a rovnou navrhl i řešení. „Moc dobře vím a chápu, že samotná Praha na vše nestačí, takže se snažím být jejíma záložníma očima, které vidí i to, co by jinak jejímu zraku uniklo,“ říká Šemík.

V roce 2024 byla zprovozněna nová pěší cesta: místo neprostupné zdi jsou dnes posuvná vrata a chodci mohou pohodlně dojít vyznačeným koridorem až na první nástupiště Hlavního nádraží.

Malé zásahy, velký dopad

Portál Chodci sobě řeší i věci, které se podaří napravit skutečně obratem — vypadlé dlažební kostky, nefunkční odvodnění chodníku, špatně umístěný poutač. Technická správa komunikací dokáže tyto operativní podněty vyřešit v řádu týdnů. Někdy stačí osadit sloupky, jindy změnit vyznačení parkovacích míst, aby se na chodník vešel i člověk s kočárkem.

Portál ale ukazuje i smutnou realitu: řešení složitějších problémů trvá měsíce i roky. Podnět je třeba opakovat, schvalování úprav prochází více orgány a samotná realizace se může odkládat z rozpočtových i politických důvodů.

Na organizaci Pěšky městem se čím dál častěji obracejí nejen Pražané, ale i lidé z dalších měst po celé republice. Často mají pocit, že jejich hlas není slyšet. Organizace jim poskytuje konzultace, pomáhá s realizacemi dopravních úprav a nebo třeba se zaváděním takzvaných školních ulic. Do České republiky uvádí a v prostředí české legislativy testuje principy taktického urbanismu, krátkodobých opatření umožňujících rychlé proměny veřejného prostoru.

„Věříme, že základ dobře fungujícího města je odpouštějící infrastruktura — tedy taková, která chrání i unavené nebo méně hbité chodce. Neměl by to být nadstandard, ale běžná praxe,“ říká koordinátorka portálu Ludmila Böhmová.

Je ve vašem okolí místo, které je nebezpečné? Nenechte to být.