V České republice se každoročně nakazí chřipkou odhadem až milion lidí. Na komplikace spojené s tímto onemocněním u nás ročně umírají stovky až dva tisíce osob — třikrát více než při dopravních nehodách. A přitom máme k dispozici jeden z nejúčinnějších, nejlevnějších a nejprostších nástrojů prevence: očkování. Navzdory tomu se však u nás proočkovanost proti chřipce pohybuje kolem pouhých sedmi procent populace.

U seniorů nad pětašedesát let, kteří mají vakcínu plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, je to asi čtvrtina. Pro srovnání, průměr zemí Evropské unie u seniorů přesahuje padesát procent, cíl Světové zdravotnické organizace je sedmdesát pět. Irsko, které patří mezi premianty, tuto hranici překonává. V Portugalsku, Španělsku nebo Norsku proočkovanost seniorů přesahuje šedesát procent. My jsme bez nadsázky na chvostu Evropy. A tváříme se, že je to normální stav.

Ministerstvo zdravotnictví nyní připravuje legislativní změnu, která by umožnila očkování proti chřipce v lékárnách. Tento krok je součástí širšího balíku posilujícího kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků a počítá s tím, že by mohli očkovat nejen lékaři všech odborností, ale i vysokoškolsky vzdělané sestry. Zejména proti očkování v lékárnách se však vymezuje Česká lékařská komora.

Dohnat standard

Jak se v tomto zorientovat? Začnu tím, co je nesporné. Lékárníci jsou vysokoškolsky vzdělaní zdravotníci s pětiletým magisterským studiem farmacie. Nejsou to prodavači. Jsou to profesionálové, kteří denně zachytávají tisíce chyb na receptech, konzultují lékové interakce a radí pacientům s užíváním léčiv. Vakcinace jednoduchými vakcínami, jako je ta proti chřipce, navíc nepředstavuje žádný dramatický výkon — vyžaduje odborné proškolení, které je a bude běžné a zvládnutelné. Ve čtrnácti zemích Evropské unie lékárníci již očkují.

Podle dat Mezinárodní farmaceutické federace očkovali farmaceuti v roce 2024 celkem v šestapadesáti zemích světa, z čehož dvaadvacet tento krok zavedlo teprve v období 2020 až 2024. Nejde tedy o žádný experiment — jde o ustálený mezinárodní trend.

Podívejme se tedy na zkušenosti ze zahraničí více zblízka. Ve Francii zavedení očkování v lékárnách zvýšilo proočkovanost o deset procentních bodů. Ve Velké Británii provádějí lékárny více než čtvrtinu veškerých očkování. V Irsku, Portugalsku, Polsku i dalších zemích jsou s tímto modelem pozitivní zkušenosti. Nikde nedošlo k tomu, čeho se obávají kritici — tedy k poklesu důvěry veřejnosti v očkování. Naopak, tam, kde se zvýšila dostupnost, zvýšila se i proočkovanost.

A právě dostupnost je klíčové slovo. Více než devět set tisíc lidí v České republice nemá praktického lékaře. Řada praktiků proti chřipce vůbec neočkuje. V současném, nutno přiznat ne zrovna ideálně nastaveném systému, objednávají vakcíny s ročním předstihem a nesou ekonomické riziko za nevyužité dávky, což je přirozeně a zcela pochopitelně vede k opatrnosti. I zde je dle mého názoru třeba změny.

Vedle toho jsou lékárny napříč zemí rozmístěny hustěji než ordinace a mají zpravidla delší otevírací dobu. Podle průzkumu think tanku Ministr zdraví zavítalo do lékárny v posledním půlroce osmdesát osm procent respondentů a více lidí má do patnácti minut od bydliště nikoli praktického lékaře, nýbrž právě lékárnu. V pilotním projektu, který proběhl na podzim 2025 ve vybraných lékárnách v Praze, Brně a Ostravě, se nechalo za pouhé čtyři říjnové víkendy očkovat přes sedm set lidí. Mnozí přitom ocenili právě možnost přijít o víkendu, bez nutnosti objednávání.

Ekonomický argument je stejně přesvědčivý jako ten zdravotní. Hospodářská komora odhaduje, že dopady chřipkové sezóny stojí českou ekonomiku nízké desítky miliard korun ročně (konkrétně až 27 miliard) — a to nejen na léčbu samotnou, ale především na nemocenskou a sníženou produktivitu práce. Analýza think tanku Ministr zdraví ukazuje, že každá koruna investovaná státem do očkování proti chřipce v lékárnách se vrátí více než šestinásobně. U pneumokokových infekcí je návratnost pětinásobná.

Samozřejmě, že rozšíření očkování do lékáren vyžaduje splnění určitých podmínek. Proškolení farmaceutů, zajištění vhodného prostoru pro aplikaci vakcíny, záznam do informačního systému v reálném čase, elektronické karty pacienta a ideálně i informování registrujícího praktického lékaře (když jej očkovaná osoba má) — to vše je do budoucna nezbytné a zároveň plně proveditelné.

Součást potřebných změn

Spravedlivé je ale také říct, co očkování v lékárnách nevyřeší samo o sobě. Proočkovanost nezvýšíme jedním opatřením — je potřeba uvolnit možnost očkovat všem lékařům bez ohledu na odbornost, zapojit sestry v domácí péči a pobytových zařízeních, rozšířit úhradu vakcíny ideálně na celou populaci. A také změnit systém objednávání vakcín tak, aby ekonomické riziko neleželo výhradně na ordinacích, a spustit seriózní osvětovou kampaň.

Očkování v lékárnách je důležitý dílek skládačky, nikoli celé řešení. Odmítat ho však s poukazem na to, že samo o sobě nic nevyřeší, je jako říkat, že nemá smysl opravit děravou střechu, protože je předtím potřeba renovovat celý dům.

Jako lékař, který se v práci setkává také s těžce chronicky nemocnými pacienty, mám v této debatě jasný názor. Očkování je nejúčinnější forma prevence infekčních nemocí, kterou máme (škoda, že nemáme vakcínu na každou takovou). Jakákoliv překážka, která lidem brání v tom nechat se očkovat, stojí zbytečně životy i peníze.

Naším cílem by proto mělo být dostat vakcínu co nejblíže k co největšímu množství lidí — a lékárny mohou v tomto úsilí v součinnosti s lékaři a lékařkami i sestrami zásadním způsobem přispět. Pojďme tedy prosím odložit stavovské spory a zaměřit se na to, co je v zájmu pacientů a zdraví veřejnosti. Protože o to tu jde, nebo aspoň má jít především.