Evropská komise 6. února 2026 předběžně konstatovala, že TikTok porušuje Akt o digitálních službách (DSA). Evropská komise poukazuje zejména na návykovost designu. Podle Komise TikTok dostatečně nezohlednil rizika takového designu s ohledem na dopady na duševní zdraví uživatelů, a to zejména nezletilých. Účelem Aktu o digitálních službách (DSA) je mimo jiné řešení systémových rizik, která představují velké online platformy pro společnost a konkrétně pro děti a nezletilé.

Zatímco Evropská komise se právě prostřednictvím DSA snaží tlak na platformy stupňovat, Česká republika dosud nepřijala implementační zákon, který by zavedl nástroje, jež by tato pravidla umožnily v ČR účinně vymáhat. Premiér Andrej Babiš (ANO) sice v reakci na zveřejnění nálezu Komise k TikToku na sítích prohlásil, že hodlá zavést zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, současně však tentýž týden jmenoval zmocněnkyní pro svobodu projevu Natálii Vachatovou.

Vachatová dlouhodobě, podobně jako Elon Musk, označuje evropské snahy o regulaci digitálních platforem za „cenzuru“. Organizace Společnost pro ochranu svobody projevu, v níž Vachatová působila jako analytička, označila zprávu Evropské komise o TikToku dokonce jako pokus o cenzuru. Česká politika se tak v oblasti regulace digitálních platforem zmítá mezi deklarovanými ochranářskými gesty a kroky, které snahu takovou ochranu zajistit fakticky oslabují.

Tlak z USA

Sociální sítě jsou vystavěny na byznys modelu, který monetizuje lidskou pozornost. Využívá pro to převážně emoce, které mají uživatele na sociálních sítích co nejdéle udržet. Maximalizace času, který uživatelé stráví na platformách, pak zvyšuje hodnotu reklamního prostoru platformy a v důsledku zisky, které platforma generuje.

Výzkumy tak potvrzují, že právě proto algoritmy sociálních sítí upřednostňují obsah vyvolávající silné emoční reakce, jako jsou vztek, strach, úzkost nebo sociální srovnávání. U dětí a dospívajících, jejichž schopnost seberegulace a kritického odstupu není plně vyvinuta, má takový model prokazatelně negativní dopady na duševní zdraví.

Monetizace pozornosti nemusí však být jediným cílem. Dle loňské studie organizace European Values je třeba TikTok chápat jako širší ekosystém takzvaného kognitivního působení, jehož cílem je systematicky formovat chování, emoce a vnímání reality svých uživatelů. Evropská agentura pro kybernetickou bezpečnost (ENISA) v této souvislosti upozorňuje, že zhoršené duševní zdraví a kognitivní přetížení zvyšují náchylnost společnosti k dezinformacím a polarizačnímu obsahu.

Zatímco v Číně je obsah na TikToku přísně regulován, časově omezen a zaměřen na vzdělávání a budování sebevědomí, v Evropě a dalších demokratických státech platforma optimalizuje své algoritmy způsobem, kdy je uživatelům předkládán polarizační a emotivní obsah.

Riziko kognitivního působení se však nemusí týkat pouze čínských platforem. V roce 2025 pod tlakem nově zvoleného prezidenta Trumpa zrušily velké americké technologické firmy své DEI programy (diverzita, rovnost a inkluze) a zároveň ustoupily od aktivní moderace obsahu, především v oblasti ochrany před nenávistí.

Konflikt o moderaci obsahu vyústil na konci roku 2025 bezprecedentním krokem americké administrativy, která uvalila vstupní sankce do USA pěti osobám z EU a Velké Británie.

Kromě bývalého eurokomisaře Thierryho Bretona byly sankce uvaleny na zástupce neziskových organizací, které bojují proti nenávistným projevům online, konkrétně německé organizace HateAid, a britské Centrum pro potírání nenávisti online (Centre on Countering Digital Hate) a Global Disinformation Index. Marco Rubio sankce zdůvodnil bojem proti „cenzuře“, přestože se dotčení zasazovali výhradně o ochranu uživatelů před nenávistí a dezinformacemi.

Čímž se otázka ochrany dětí propojuje s problematikou hybridní, respektive kognitivní války. Pokud platforma systematicky oslabuje pozornost, kritické myšlení a emoční stabilitu celé generace, vytváří tím prostředí, ve kterém je mnohem snazší šířit manipulativní narativy, konspirační teorie nebo polarizující obsah. Studie NATO Cognitive Warefare z roku 2022 ostatně sociální média označuje coby nástroj k manipulaci lidského vnímání a formu kognitivní války. Ochrana duševního zdraví dětí není tedy jen sociální či zdravotní otázkou jednotlivců, ale představuje mnohem širší otázku strategické odolnosti demokratické společnosti.

Nejisté dopady

Vraťme se ale ještě k regulaci věku pro vstup na sociální sítě. Ještě před několika lety šlo o celkem okrajové téma. S nárustem dostupnosti chytrých telefonů se však dnes pravidelně objevuje na stolech vlád, parlamentů i bezpečnostních institucí. Ne proto, že by politici duševní zdraví dětí náhle objevili, ale proto, že se nedaří dostatečně efektivně a rychle regulovat platformy, které odmítají měnit svůj byznysový model.

A také proto, že Evropská komise, navzdory tomu, že již má regulační nástroj v podobě DSA, váhá s ohledem na křehkou geopolitickou situaci vůči americkým platformám razantně zakročit.

Státy proto berou iniciativu do vlastních rukou volí stále tvrdší přístupy. Ty se však místo samotných platforem zaměřují na omezování přístupu dětí a dospívajících k sociálním sítím. Taková opatření ovšem působí spíše jako reakce na frustraci vůči technologickým gigantům než jako systematicky promyšlené řešení.

Jako první na světě sáhla loni k plošnému zákazu sociálních sítí pro děti do 16 let Austrálie. Politické zdůvodnění se opíralo o několik studií o dopadech sociálních sítích na duševní zdraví dětí a dospívajících. Tento zákaz však zároveň otevřel velké dilema, a to, jak takové opatření vymáhat, aniž by stát a platformy masově zasahovaly do soukromí dětí. Australský model spoléhá na přenesení odpovědnosti na platformy, které mají povinnost přijmout „přiměřená opatření“, aby zabránily dětem v přístupu na své platformy.

Mezi ně patří zadávání identifikačních dokladů, odhad věku na základě rozpoznávání obličeje či hlasu nebo takzvaná „odhadovaná věková kategorie“, která analyzuje online chování a interakce za účelem odhadu věku dané osoby. Takový způsob, kdy je odpovědnost za ověření věku v rukou platforem, paradoxně sběr osobních a biometrických údajů legitimizuje. Dle australské vlády je však ochrana údajů uživatelů zajištěna tím, že použité údaje musí být následně zničeny, přičemž porušení tohoto pravidla je spojeno s „vážnými sankcemi“.

Austrálie, stejně tak jako spousta ostatních zemí světa v minulosti čelila řadě závažných případů, kdy byla bezpečnost dat narušena. Šlo o odcizení nebo únik…

V Evropě se postupně ozývají jednotlivé země s návrhy omezení věku na sociální sítě. Začátkem února vzbudilo rozruch Španělsko. Premiér Pedro Sánchez nejen že oznámil zákaz sociálních sítí dětem do 16 let, ale současně oznámil záměr zavést trestní odpovědnost technologických firem za šíření škodlivého obsahu a za způsob fungování jejich algoritmů. Sociální sítě podle něj představují „digitální Divoký západ“ a prostor závislosti, zneužívání, manipulace a násilí, do něhož byly děti vrženy bez ochrany. Platformy se podle Sáncheze nemohou dále skrývat za tvrzení, že technologie jsou neutrální.

Reakce Elona Muska byla okamžitá. Majitel platformy X označil španělského premiéra za „tyrana“ a „zrádce“, čímž znovu přiživil napětí mezi americkými technologickými firmami a evropskou snahou prosazovat digitální regulace.

Podle nedávné zprávy výzkumníků z týmu Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti (IRTIS) Masarykovy univerzity — a stejně tak řady občanských organizací i zahraničních studií — nejsou dopady plošného omezení věku vstupu na sociální sítě dostatečně prozkoumány. Mohou proto dokonce být i kontraproduktivní. Zkušenost z Austrálie naznačuje zvýšené stahování alternativních aplikací a VPN poté, co začal platit celoplošný zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let. Restrikce tak mohou nezletilé vytlačit na ještě méně regulované platformy a do temnějších částí internetu.

Odborníci zároveň zdůrazňují, že sítě nemají jen negativní, ale i pozitivní funkce, zejména pro děti z různých sociálních či zdravotních důvodů znevýhodněné — jsou zdrojem informací, kontaktů a sociální opory. Problematické je i samotné ověřování věku. To by se totiž netýkalo jen dětí, ale všech uživatelů sociálních sítí, což může vést k digitálnímu vyloučení seniorů či lidí, kteří nemohou nebo nechtějí sdílet své osobní údaje za účelem ověření věku.

Stále častěji se proto ukazuje, že klíčová otázka nestojí mezi zákazem a nezákazem, ale mezi kvalitou regulace, vymahatelností odpovědnosti platforem a podobou digitálního prostředí. Do popředí se v této souvislosti dostává stále častěji i pojem digitální suverenity, který stále silněji rezonuje v politických debatách o budoucnosti internetu. Skutečnou výzvou tak není vyloučit děti z online prostoru, nýbrž proměnit samotné prostředí, v němž se pohybují.