Známý herec a principál, říkejme mu třeba Fešák Hubert, trpěl dlouhodobě nesnesitelnými bolestmi. Situaci řešil na veřejné střelnici, kde si k šoku přítomných prostřelil hlavu. Naštěstí se přitom nikdo další nezranil. Životní tragédie, utrpení a nezměrná bolest se netýkají pouze slavných osobností. Každý den se o sebevraždu pokusí desítky lidí, v průměru tři muži a jedna žena „úspěšně“. Více než 700 úmrtí ročně má ve zprávě uvedeno „příčina smrti neznámá“.

Pan Petr, který je po sražení autem invalidní s poškozenou páteří, může chodit jen o berlích. V květnu 2004 se obrátil na Ústavní soud s žádostí o povolení eutanazie v budoucnu. Že jde o lidské právo, konstatovaly Nejvyšší soudy v Kanadě, Rakousku, Německu. Český Ústavní soud nenašel odvahu žádosti vyhovět, vyzval však politiky, aby věc řešili.

Eutanazie jako politické téma

Otázka uzákonění eutanazie se v posledních letech stává tématem pro politiky i u nás. Podporu otevřené a vážné diskusi opakovaně vyjádřil prezident republiky. Ostatní politici se tématu vyhýbají. V předvolebních debatách se však eutanazie opět stala jedním z diskutovaných témat.

Hnutí Starostové a nezávislí ve volebním programu vyjádřilo opatrnou podporu uzákonění eutanazie. Jde vedle názorového posunu hnutí i o snahu působit liberálně a oslovit voliče konkurence, především Pirátů a TOP 09. Lidovci zavětřili šanci posílit svoji malou politickou viditelnost a příležitost konečně říci k některé otázce něco jiného než tradiční „možná“. Jejich představitelé vyslovili řadu kategorických tvrzení, například že nebudou ve vládě, která by měla uzákonění eutanazie v programu. Náměstek ministra zdravotnictví v diskuzi na ČRo přišel s termínem „koalice smrti“, do které řadí příznivce práva na uzákonění asistované pomoci na konci života — tedy Piráty, hnutí ANO a Starosty.

Rozhodnutí hnutí STAN zařadit uzákonění eutanazie do svého programu vyvolalo očekávatelný zájem médií i reakci odpůrců „práva na sebeurčení“. K tématu již vyšly desítky článků, bloků a komentářů na sítích. Konzervativní média, především Echo24 a Fórum24, recyklují alarmistické katolické názory z Belgie a Kanady o tom, jak se původně dobrá myšlenka zvrhla.

Základní fakta

V Evropě začala vlna legalizací asistovaného ukončení života v roce 2002, kdy Nizozemci a Belgičané uzákonili tuto možnost pro dospělé pacienty trpící smrtelnou chorobou. Postupně se přidali Lucemburčané, Portugalci, Španělé, Rakušané. V některých státech, například v Německu, došlo ke zrušení trestnosti asistence na konci života. Ve Velké Británii a Francii jedná o návrzích parlament. Po desítkách let dobrých zkušeností přistoupili Belgičané i Nizozemci na rozšíření dostupnosti eutanazie i pro některé duševní choroby a nezletilé. Jde o jednotky případů.

Úplně specifická je situace ve Švýcarsku, které vlastním občanům, ale i cizincům již desítky let umožňuje za splnění náročných organizačních a finančních podmínek — celá věc vyjde pacienta na zhruba 300 tisíc Kč — ukončit asistovaně život v nestátních zařízeních organizací jako Dignitas.

Návrhy zákona o eutanazii jsou na stole od roku 2007

V České republice byl první návrh zákona o důstojné smrti vypracován v roce 2007 a předložen v roce 2008 v Senátu. Projednávání předcházela velká konference, na které mimo jiné vystoupil lékař a senátor Jan Rakušan, otec dosluhujícího ministra vnitra Víta Rakušana.

Jeden z dnešních lídrů Motoristů sobě, tehdejší poslanec ODS Boris Šťastný, návrh odmítl, i když ještě před půlrokem byl prvním z politiků, který vyslovil eutanázii podporu. Senátoři velkou většinou zamítli návrh na začátku projednávání poměrem hlasů 35 ku 9.

Upravený návrh z roku 2008 byl v roce 2016 podán skupinou poslanců za ANO, TOP 09 a KSČM. Vláda ČSSD a ANO k němu dala zamítavé stanovisko. Samotný návrh zákona nebyl poslanci projednán, stejně jako nový návrh z roku 2020 podepsaný skupinou poslanců hnutí ANO a Pirátů.

Návrh zákona z roku 2020 upravuje paliativní péči, rozhodování na konci života a eutanazii. S tímto návrhem dále pracuje jeho předkladatelka, senátorka, lékařka Věra Procházková z ANO. Ke Spolku pro uzákonění eutanázie a senátorce Procházkové se v roce 2024 přidal projekt Smrtelník, podporovaný investorem Václavem Dejčmarem.

Podpora uzákonění eutanazie u veřejnosti narostla od roku 2007 z 65 procent na více než 73 procent v roce 2025. Podpora se významně neliší podle věku, mírně vyšší je mezi ženami, i mezi voliči KDU-ČSL je podpora u 45 procent.

Často bývá opakována výhrada, že eutanazie není či nemá být náhradou za kvalitní paliativní péči. To ovšem nikdy nikdo nenavrhoval, naopak. Většina podporovatelů uzákonění práva na asistované ukončení života podporuje současně také rozvoj paliativní péče. Předložení návrhu v roce 2016 vedlo prezidenta Miloše Zemana coby odpůrce eutanazie k tlaku na ministry zdravotnictví, který vyústil v přímé platby zdravotních pojišťoven poskytovatelům paliativní péče. Většího úspěchu paliativní lobby nedosáhla.

Vedení České lékařské komory ústy svého prezidenta uzákonění eutanazie trvale odmítá. Když v roce 2021 pořádala komora konferenci na toto téma, udělala si reprezentativní anketu, ze které k jejímu překvapení vyšla podpora pro uzákonění eutanazie mezi lékaři 55 procent a mezi zdravotními sestrami 75 procent.

Počty eutanazií ve státech, kde je povolena, rostou pozvolně a blíží se pěti procentům ze všech úmrtí. To není nic dramatického. Paliativní péči u nás využívá pod pět procent umírajících, ačkoli podle ministerstva zdravotnictví na choroby s paliativní diagnózou připadá přes 40 procent zemřelých.

Stávající návrh je komplexní

Návrh zákona o paliativní péči, rozhodování na konci života a eutanazii (Procházková, Bartoň 2019) počítá s lidmi v terminálním stádiu nemoci. Rozhodnutí pro aktivní ukončení života s odbornou pomocí může uskutečnit pouze způsobilá, zletilá osoba. Posouzení je na dvou nezávislých lékařích. Jak v případě ukončení vlastního života s odbornou pomocí, tak i v případě ukončení života druhou osobou je rozhodnutí vždy na žadateli. Žadatel má plně pod kontrolou podání žádosti i možnost kdykoli touto svoji žádost odvolat.

Inspirací pro tento návrh byla jeho autorům zákonná úprava v Lucembursku. Spolek pro uzákonění eutanazie varuje před přílišnou složitostí a „zabezpečením“ návrhu. To by totiž mohlo vést k byrokratizaci postupu a snaze příliš přísné podmínky obcházet. Hlavně nevymýšlejme českou cestu a využijme osvědčené postupy — například z Belgie.

I když je to kruté, víme, že není realistické prosazovat uzákonění eutanazie pro mladistvé nebo děti. Jejich utrpení odpůrci zneužívají ke strašení veřejnosti. Ročně v České republice zemře kolem pětasedmdesáti dětí do osmnácti let na paliativní diagnózy.

Stále však platí jedno: základem demokratického právního státu je respekt k jednotlivci, tedy i k jeho volbám o vlastním životě i smrti.