Je to už hodně přes sto let, co vyšla kniha svého času slavného psychiatra Antonína Heverocha O podivínech a lidech nápadných. Její název se mi okamžitě vybavil při čtení poněkud bizarního příběhu ženy, která všude možně žádá o eutanazii. Zavinila prý smrt své matky, o niž dlouho pečovala, nenávidí tuto společnost, vždy měla v životě ve všem smůlu a nikdo jí nikdy v ničem nepomohl.

K jejímu příběhu se blíže vyjadřovat nechci, nemám dostatek informací. Zaujal mě spíše výrok psychiatrů, na něž se obrátila s žádostí o potvrzení, určené organizaci provádějící eutanazie v západní Evropě. Prý netrpí žádnou závažnou psychickou poruchou, a dokonce byla schopna vystudovat vysokou školu. Asi to měl být důkaz, že dobře ví, co dělá.