↗

Je třeba nejprve naučit lékaře mluvit s pacienty o tom, co pokročilá nemoc a umírání může obnášet a jaké jsou možnosti řešení utrpení. Bez této změny může uzákonění eutanazie namísto posílení autonomie ve skutečnosti vést k jejímu oslabení a současně posílit moc lékařů, kteří drží v rukou klíčové informace i rozhodování o tom, kdo splňuje podmínky pro eutanazii či asistované sebeusmrcení, píše lékař a etik Adam Houska. Foto PickPik.

Počet zemí, kde je eutanazie nebo asistované sebeusmrcení legálním způsobem odchodu z tohoto světa, se v posledních letech rychle zvyšuje. Poté, co byly tyto praktiky dekriminalizovány v Německu (2020) a Rakousku (2022), se dá říct, že je máme téměř za humny. To vede mnohé zastánce eutanazie k nadějím a naopak odpůrce k obavám z toho, že i v České republice je její legalizace v brzké době nevyhnutelná.

Průzkumy veřejného mínění jasně ukazují většinovou podporu pro legalizaci eutanazie a zákonodárci letos na jaře přišli s novou iniciativou, jejímž cílem je dekriminalizaci eutanazie a asistovaného sebeusmrcení prosadit.

O tom, zda k tomu dojde, budou nakonec rozhodovat oni. Ale na kvalitu a propracovanost případného zákona bude mít jistě vliv i veřejná diskuse. Její úroveň je však v tuzemsku velmi nízká a často velmi polarizovaná. Cílem tohoto textu je upozornit na některé dílčí, přesto ale důležité a málo diskutované aspekty tohoto komplexního problému.

Na jedné straně půjde o sondu do statistik ze zemí, kde jsou tyto praktiky legální a kde můžeme pozorovat dynamický vývoj. Na druhou stranu půjde o zamyšlení nad autonomií pacientů, nad nerovností vztahu lékař-pacient v naší zemi a také nad tím, zda legalizace eutanazie a asistovaného sebeusmrcení může tuto nerovnost posunout správným směrem.

Ujasnění pojmů

Nejprve je namístě vyjasnit si základní termíny. Eutanazie je podání smrtící látky lékařem nemocnému na jeho žádost, naproti tomu asistované sebeusmrcení — tento termín postupně nahrazuje termín asistovaná sebevražda — je předepsání smrtící látky lékařem nemocnému, který ji následně sám užije. V obou případech je zásadní svobodná žádost pacienta a cíl ukončení jeho života. Další podmínky se v různých legislativách různí.

Na rozdíl od výše zmíněného eutanazií není ukončení léčby, na které je nemocný závislý a které vede k jeho smrti — dříve užívaný termín pasivní eutanazie je opuštěn. Pokud nemocný toto ukončení požaduje, tedy pokud odvolává souhlas, který na začátku léčby dal, je lékař podle současných eticko-právních norem povinen tuto léčbu ukončit.