Ústavní soud by měl zrušit všechny zákony, které pracují s pojmem existenční minimum. Ten pojem je sám o sobě protiústavní, protože Listina základních práv a svobod, která je součástí českého ústavního pořádku, zaručuje každému člověku právo na život, ne na pouhou existenci.

V zásadě lze považovat za přímo protiústavní i to, že současné životní minimum k životu nestačí. Ústavní soud by tedy měl nejen zakázat existenční minimum, ale také nařídit zvýšení minima životního.

Nabídnout nezaměstnaným práci je samozřejmě dobrý nápad, nicméně ta práce musí být placená nejméně minimální mzdou. Tu je samozřejmě třeba zvyšovat; možná ne rovnou v jediném velkém skoku na německou úroveň, protože růst koupěschopné poptávky má za růstem minimální mzdy zpoždění, ale vytrvale, v pravidelných krocích tak, abychom se k té německé přiblížili ještě v této generaci.

Pracovní návyky, které nezaměstnaní získají ve veřejné službě, jsou špatné. S takovými pracovními návyky budou stále závislí na sociálních dávkách a střídat nárazové krátkodobé a špatně placené práce na odpadkové smlouvy s prací v té veřejné službě.

Aby nezaměstnaní získali správné pracovní návyky, které je dostanou pryč z Úřadu práce a udělají z příjemců sociálních dávek plátce daní, musí být nezaměstnaným nabídnuta, případně vnucena, když už na tom senátoři a poslanci trvají, ústava neústava, práce na lepších, lépe honorovaných postech. Nezaměstnané je třeba naučit pracovním návykům Andreje Babiše, ministrů, poslanců, senátorů nebo prezidenta republiky.

Souhlasím. Ideální by nejspíš ovšem bylo zavést všeobecný základní příjem.