Podmínky pro vstup do registrovaného partnerství se liší, zjistila ombudsmanka
Vratislav DostálRegistrované partnerství lze uzavřít pouze v krajských městech. A podle zjištění úřadu Veřejného ochránce práv jsou mezi nimi velké rozdíly v podmínkách, za kterých mohou páry do svazku vstoupit. Týká se to volby místa, času nebo výše poplatků.
Navzdory převažující dobré praxi existují mezi některými krajskými městy velké rozdíly v podmínkách, za kterých mohou páry vstoupit do registrovaného partnerství. A to ať již jde o volby místa, času nebo výše vybíraných poplatků. Vyplývá to z výstupů šetření úřadu Veřejného ochránce práv.
Celkem pět úřadů neumožňuje individuální výběr místa, jako je tomu u svatebního obřadu. Čtyři úřady nabízí partnerům své obřadní síně nebo podobná místa. Jeden úřad přijímá prohlášení o vstupu do partnerství v méně slavnostních prostorách, než je tomu v případě vstupu do manželství.
„Většina registrujících matričních úřadů, přesně jich je devět ze čtrnácti, však jedná s partnery vstřícně a dává jim stejnou možnost volby místa jako snoubencům,“ uvedl úřad s tím, že registrované partnerství lze uzavřít pouze na čtrnácti místech — v krajských městech. Naproti tomu manželství lze uzavřít před kterýmkoli z 1 282 matričních úřadů.
Z šetření také vyplývá, že úřady ve dvou krajích vybírají rozdílné poplatky při vstupu do manželství a při vstupu do registrovaného partnerství. Jeden úřad účtuje partnerům za volbu vlastního místa poplatek tři tisíce korun, avšak v případě snoubenců vybírá za stejnou službu pouze jeden tisíc korun.
Druhý pak vybírá příplatek za slavnostní obřad ve výši až dvou tisíc korun v závislosti na bydlišti partnerů. Ve zbylých dvanácti krajích nejsou partneři oproti snoubencům nijak znevýhodněni. Obdobné závěry platí také pro možnost volby vhodného data pro uzavření partnerství. Pouze ve dvou krajích musí partneři volit z předem stanovených dní, které není možné změnit.
„Informovala jsem dotčené úřady o svých poznatcích a požádala je, aby sjednotily výkon státní správy s většinovou praxí tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly mezi postupy v jednotlivých krajích,“ komentuje výstupy šetření ombudsmanka Anna Šabatová.
Ovšem i v případě, že matriky svou praxi sjednotí, budou nadále existovat rozdíly v podmínkách uzavírání partnerství a manželství, které vyplývají přímo ze zákona. „Zákon například partnerům neumožňuje, na rozdíl od snoubenců, uzavřít partnerství na vybraném místě v zahraničí. Partnerství také nelze uzavřít před orgánem oprávněné církve. Partnerství nemůže uzavřít ani umírající člověk v nemocnici,“ vysvětluje vědoucí oddělení rovného zacházení Petr Polák.
Zákon o registrovaném partnerství vešel v účinnost před deseti lety. K 1. lednu letošního roku vstoupilo do tohoto svazku 2174 párů.
V označení církevních sňatků za diskriminaci lidí s homosexuální orientací bych však viděl jen záminku...
Takže očekávám, že si na tu "diskriminaci" heterosexuálních manželství církvemi posvítí taky.