Potichu, téměř stydlivě, potvrdila první prázdninovou sobotu švédská vláda rudozelené koalice odprodej Německé divize státní energetické firmy Vattenfall české společnosti EPH. Její majitel — český uhlobaron Daniel Křetínský — může oslavovat. Poslední politická překážka jeho nákupu padla. Od Švédů získá pod svou kontrolu průmysl těžby a spalování hnědého uhlí v Německé Lužici, oblasti, která až do pozdního středověku patřila k českým zemím a dodnes je obydlena nepočetnou, ale živou menšinou Lužických srbů.

Do spárů tak Křetínskému padne tucet dolů a elektráren, které ročně vytěží a spálí o poznání víc uhlí, než celý český hnědouhelný byznys dohromady. Spolu s nadějí na zamítavé stanovisko tak skončila i půl roku trvající celoevropská kampaň klimatického hnutí, které se snažilo vládu sociálních demokratů a zelených přesvědčit, aby Čechům doly nevydala. Po hořké porážce tak nadchází čas bilancování, které věru není příznivé: mimo Křetínského a jeho kumpánů je dokončený obchod špatnou zprávou v podstatě pro všechny. V první řadě pro lidi v Německu obecně a v Lužici zvláště.

Křetínského omyl, zbourané vesnice a uhlíková bublina

V květnu jsme v rámci akce Ende Gelaende obsadili jeden z dolů, které nyní budou českému oligarchovi patřit. Na čtyři tisíce lidí, kteří se do Lužice pod heslem „my jsme investiční riziko“ sjeli, měli svou základnu na louce poblíž městečka Proschim. To se díky energii z větru, slunce a zemědělského odpadu již dokázalo osvobodit ze závislosti na fosiliích a vyrábí víc energie, než samo spotřebuje.

Světlá budoucnost ale hrozí být pozřena temnou minulostí: měl-li by se blízký důl Welzow Süd, který jsme právě na tři dny vyřadili z provozu, rozšiřovat, obec mu padne za oběť. Stejný osud již na sto čtyřicet obcí v regionu potkal a dalším hrozí.

Vattenfall, vlivem Švédské progresivní klimatické politiky, měl alespoň špatné svědomí — a právě proto se rozhodl špinavé německé divize zbavit. Teď se budou místní potýkat s daleko zákeřnějším protivníkem — samolibým Křetínským, který na obnovitelné zdroje nevěří a sází na „uhelnou renesanci“.