Vláda zařadila kaňonovité údolí řeky Labe mezi evropsky významné lokality. Z předmětů ochrany ovšem vyškrtla bahnité říční náplavy. Co takový tah vlastně znamená a jaké zájmy stojí v pozadí celé aféry?

Během svého působení v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) jsem se podílel na přípravě projektu Natura 2000. Jde o soustavu chráněných území, kterou připravují všechny členské státy EU na základě jednotných principů a podle odborných kritérií, která si státy stanovují individuálně.

Povinnost přípravy vyplývá ze dvou evropských směrnic - směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích. Cílem je zajištění ochrany cenných a ohrožených druhů a typů přírodních stanovišť na území celé Evropské unie.

Mezi evropsky významné typy přírodních stanovišť patří vedle mnohých dalších také bahnité břehy řek, takzvané „štěrkové náplavy“. Jsou to pionýrské porosty jednoletých bylin, které se vyvíjí na obnažených bahnitých, písečných a štěrkových náplavech tekoucích vod. Nalézt je můžete v zátočinách nebo mrtvých ramenech neregulovaných řek, kterých je na našem území velmi poskrovnu. Tato společenstva jsou závislá na době a délce obnažení břehu po opadnutí větších průtoků, a jsou proto velmi proměnlivá.

Natura 2000 je z odborného hlediska dávána v Evropské unii za vzor. AOPK se k ní totiž podařilo získat kvalitní a relevantní data. Na jejich základě byl v době našeho vstupu do Evropské unie vytvořen odborný návrh území významných pro ochranu ptáků, takzvaných „ptačích oblastí“, a míst klíčových pro dostatečnou ochranu dalších druhů a typů přírodních stanovišť, takzvaných „evropsky významných lokalit“. Ty společně představují soustavu Natura 2000.

Návrh všech území Natury 2000, která díky překryvu ptačích oblastí a evropsky významných lokalit dnes zabírají 14 procent území, projednávalo v několika etapách Ministerstvo životního prostředí a AOPK s dotčenými subjekty.

A právě tady se vždy objevil kámen úrazu. Konečný seznam totiž vyhlašuje vláda formou nařízení. Všech 41 ptačích oblastí, které zabírají necelých devět procent území, bylo postupně schváleno v letech 2004-2009 a na jejich vymezení již panuje shoda odborníků a úřadů, tuzemských i evropských.

K dnešnímu dni máme dobře zapamatovatelný počet 1111 evropsky významných lokalit na přibližně deseti procentech rozlohy. I po dvanácti letech členství v Evropské unii tu však zůstávají významné rozpory...

Evropská komise totiž v letech 2006 a 2011 v rámci setkání s členskými státy (na takzvaných „biogeografických seminářích“) požadovala doplnění cenných lokalit, které nebyly zařazeny z jiných než odborných důvodů. A mezi taková území patřilo také údolí řeky Labe před saskými hranicemi. Konkrétně Evropská komise na základě faktických podkladů požadovala, aby zde byli chráněni také losos obecný, bobr evropský a již zmíněné říční náplavy.

Labské údolí ale představuje klíčový úsek pro lodní dopravu. A pro její posílení je pod Děčínem plánována výstavba stupně, jehož vzdutí by zaplavilo významnou část lokality.

Nejvíce ohrožené jsou tím právě říční náplavy, které jsou závislé na periodickém zaplavování a obnažování. Jsou unikátní ukázkou takového stanoviště v kontextu převážně zregulované a fragmentované sítě vodních toků na našem území. Vybudování jezu by tato stanoviště zaplavilo trvale, hladina by pozbyla tolik potřebné kolísání.

Natura 2000 má legislativní nástroje, kterými svá území chrání před podobným poškozováním. Právě proto bylo zařazení území mezi evropsky významné lokality dlouho trnem v oku lidem hájícím zájmy vodní plavby.

Letošní nařízení vlády, které diskutované území konečně zařadilo do Natury 2000, vypadalo na první pohled jako průlom. Jde však o obyčejnou obstrukci, jež se tváří, že chce vyjít vstříc požadavkům Evropské komise. Vláda totiž z předmětů ochrany vyškrtla bahnité říční náplavy, takže území má nyní sloužit k ochraně takových přírodních fenoménů, které nejsou s výstavbou stupně v tak silném rozporu.

Lodní doprava je prezentována jako „národní zájem“. Trvání na původním požadavku ochrany náplavů je naopak prezentováno jako přílišný radikalismus nátlakových skupin.

Nevládní organizace společně s vědci a pestrým spektrem dalších zástupců veřejnosti skutečně požadují i nadále ochranu přírodního dědictví před nesmyslným a nevratným poškozováním. Nazýváme to však hájením veřejného zájmu.

Slovy prezidenta „pácháme dobro, aniž by se nás někdo prosil a dokonce aniž bychom byli demokraticky zvoleni“. Pod pojmem demokracie totiž nevidíme jen právo účasti ve volbách. Stejně tak v ochraně přírody nespatřujeme jen nekonfliktní okrašlovací činnost.

A v společné Evropě, kde příroda nemá hranice, nalézáme pochopení a zastání na straně veřejnosti a dosud i institucí. Právě na takových hodnotách totiž stojí evropská kultura mnohem více, než na zarputilým hájení parciálních, národních zájmů.

Natura 2000 nevylučuje lidskou aktivitu, jak se snaží veřejnosti namluvit její odpůrci. Stačí se jít projít na pražský Petřín, aby člověk jednu z evropsky významných lokalit poznal a pochopil, že její ochrana není bojem fundamentalistů proti zájmům společnosti.

Je naopak ukázkou možnosti života v krajinné mozaice, kde je dost prostoru pro člověka respektujícího okolní rozmanitost života. Právě takové soužití představované účelně dimenzovanou plavbou a rekreačním využitím území potenciálně představuje i údolí Labe. Smysl společné evropské ochrany přírody — a nadneseně i evropské integrace vůbec — nyní leží na pobřežních náplavech řeky Labe.

Záleží na české vládě a Evropské komisi, zda mu umožní se vždy znovu vynořit po opadnutí velké vody, nebo zda smysl zůstane navždy utopený ve vzdutí jezu, aniž by bylo poctivě prokázáno, že je to v zájmu nás všech.