Hnutí ANO Andreje Babiše představilo před několika dny svou variantu brněnského nádraží - mají vzniknout nádraží dvě, kdy ke stávajícímu přibude další nádraží za řekou. Zastánci tvrdí, že tato varianta „spojuje výhody obou předchozích řešení” - jenomže právě tak můžeme říci, že spojuje právě jen nevýhody obou řešení a přináší ještě další komplikace navíc. A pokud zastánci tvrdí, že toto řešení je levnější, lze právě tak konstatovat, že bude dražší.

Asi tušíte, v čem je problém: dvě v současnosti posuzované varianty, které budou předmětem podzimního referenda (tj. Nádraží v centru a odsunuté „U řeky“) mají za sebou již řadu let podrobného zkoumání, posuzování a projektování. Nejsou to návrhy vzniklé po jedné diskusi u stolu, nejsou to výsledky jednoho nápadu, do kterého někdo dokreslil vizualizaci z půlkilometrové výšky.

U obou současných návrhů si již umíme představit, jak by se realizovalo technické řešení, jaké jsou v něm výhody i překážky, a též kolik by požadovaná rekonstrukce či nová stavba stála. Co víc, před několika dny byla ukončena veřejná urbanistická soutěž, ve které význačné architektonické týmy představily výsledky týdnů a měsíců práce architektů, odborníků na tuto problematiku.

Nic podobného u varianty „dvě nádraží” nemáme: lze vést jen povrchní diskuse bez hluboké znalosti věci a bez argumentů, které jsou podloženy projektem a odbornými analýzami. Které vlaky mají jezdit na současné a které na nové nádraží, když „příměstští“ jezdí do Brna za prací právě tak rychlíky jako osobáky? Nikdo neví.

Jak bude nové „hlavní” nádraží vytíženo, když dnes v Brně nastupuje a vystupuje devadesát procent osob z příměstských oblastí a jen deset procent z dálkových spojů - nenavrhujeme náhodou liduprázdné nádraží? Nikdo neví.

Nádraží potřebuje další dopravní uzel - budou tedy dva uzly, jeden současný v centru, druhý u řeky, jak budou propojené? Nikdo neví.

Nová varianta má „usnadnit rozvoj města směrem na jih” - jenomže skutečně bude rychlíkové nádraží, kterým většina cestujících jen projede, spouštěčem rozvoje jižního Brna, míst ležících mezi dálnicemi a krabicemi průmyslových hal a logistických areálů? Nikdo neví.

Jak bude komplikace působit na cestující, kteří budou muset mít o jeden přestup navíc (tramvaj spojující obě nádraží), nebude právě toto faktorem, kdy si to „spočítají” a přesednou z vlaků do aut, čímž bude dosaženo zcela opačného účinku, než se zamýšlí? Nikdo neví.

Když se to neví, dá se to zjistit: jenomže to vyžaduje čas, mnoho času. V okamžiku, kdy se tato nová varianta vezme do komplexního posuzování, jsme najednou o dva roky zpátky - takový čas, a to ještě optimisticky, pokud předpokládáme, že se neobjeví komplikace a další návrhy, varianty a podvarianty, zabere práce, která novou variantu alespoň přiblíží propracovanosti současných návrhů, aby je bylo možné rovnocenně porovnat.

Znamená to, že pokud jsme se v Brně po dlouhých letech konečně dostali poslední krok před cíl - je hotová urbanistická soutěž s veřejně přístupnými návrhy, a za několik měsíců se koná klíčové referendum - se máme opět vrátit o dva roky zpět, a pak nové diskuse, nová posuzování, nová referenda? Obáváme se, že něco takového už není pro Brňáky, Jihomoraváky ani pro ostatní návštěvníky Brna přijatelné.