O životě dětí v ústavní výchově bývá veřejnost zpravidla informována prostřednictvím mediálně atraktivních událostí, které mají většinou negativní charakter, obvykle násilné povahy. Média příběh a jeho aktéry náležitě vykolorují a jazykový kód, který je při těchto příležitostech využíván by vydal na samostatný text, například v posledním případě Chrastavy použila TV Nova titulek: „Pasťák“ v Chrastavě prý týral chovance. Zde je špatně všechno, od podmětu, přes předmět až po přísudek.

Chrastava je aktuálně mediálně propíraná, i když se nyní jedná vzhledem k vysoko nastavené laťce spíše o méně závažné problémy spojené se systémem vedení. Jinými slovy, tentokrát se o Chrastavě nepíše kvůli zabití vychovatelky, ale kvůli odvolání ředitelky. Důvody, které vedly k jejímu odvolání, se zdají být z pohledu zvenčí legitimní u některých z nich bych se ráda zastavila. Vycházím přitom z informací, které mám z médií.

Nejedná se o kritiku kolegů, nicméně události v Chrastavě vnímám jako příležitost vyjádřit se k systému práce s dětmi v ústavní výchově, který v podobě, jak je v některých zařízeních nastaven, považuju za škodlivý.

Na základě podnětu ombudsmanky proběhlo v ústavu šetření, jehož výstupem byly z pohledu člověka, který v oblasti ústavní výchovy pracuje, ne zcela standardní a v současné době již překonané výchovné postupy. Jsou jimi třeba nadbytečná bezpečností opatření, jako jsou mříže v oknech a další anachronismy. Mříže jsou obhajitelné jako opatření sloužící bezpečnosti klientů, nicméně pokud je dětem umožněn volný pohyb v rámci nastavených pravidel, mohou opustit prostor zařízení bezpečně — dveřmi. Není to sice žádoucí, ale útěky prostě patří k symptomatice poruch chování a výchovný ústav není vězení. Riziko útěku lze přitom minimalizovat i méně invazivními zásahy do prožívání klientů, například vztahem s nimi.

Pak zbývá propracovaný bodový systém hodnocení chování s odpovídajícími odměnami a sankcemi. Odvolaná ředitelka systém obhajuje argumentem potřeby hranic svých klientů. V tom nelze než souhlasit, hranice na různých úrovních a ve všech možných významech toho slova jsou základním pilířem práce s dětmi, které jsou ohrožené nebo ohrožující (dříve děti s poruchami chování). Ostatně potřeba hranic je společná všem dětem a úkolem dospělých je  dětem poskytovat přiměřenou limitaci.