Světový humanitární summit. Zní to pěkně. Světové společenství se sejde, aby řešilo humanitární katastrofy po celém glóbu. Lékaři bez hranic, organizace, která stojí v první linii velké části těchto bojů a zachraňuje lidské životy tam, kde to už všichni ostatní vzdali, se však rozhodla summitu nezúčastnit. Ve svém prohlášení to organizace zdůvodňuje tím, že ztratila víru ve schopnost a odhodlání summitu řešit ty nejpalčivější problémy globální humanitární krize.

Summit se má zaměřit „na začleňování humanitární pomoci do širšího rámce rozvojové spolupráce a resilience“. To poslední slovo znamená schopnost systému (člověka, společnosti) vypořádat se změnami, přizpůsobit se a dále se rozvíjet.

Lékařům bez hranic je to málo. Pohříchu jsou totiž organizací, která se s některými změnami vypořádat odmítá. Takoví nepřizpůsobiví mezi nevládkami. A mají za to mou plnou podporu… O jakých změnách tototiž  vlastně mluvíme?

Už od dob Henri Dunanta a První Ženevské konvence platí, že doktoři se nezabíjejí: „Stálé ústavy a pohyblivé útvary zdravotnické služby nesmějí za žádných okolností být napadeny, nýbrž musí být vždy respektovány a chráněny stranami v konfliktu. Dostanou-li se do moci nepřátelské strany, mohou i dále pokračovat ve své činnosti, pokud mocnost, která je zajala, se sama nepostará o potřebné ošetření raněných a nemocných, kteří jsou v těchto ústavech a útvarech.“