Česká národní banka si stanovila nereálný cíl inflačního očekávání ve výši dvě procenta. A vzhledem k tomu, že tento cíl se logicky nedaří naplňovat, hodlá pokračovat s politikou slabé koruny a rozsáhlých intervencí proti posílení jejího kurzu zřejmě až do konce prvního pololetí roku 2017.

Analytici ČNB - a ČNB má opravdu velmi schopné analytiky - mohou svým šéfům v bankovní radě na požádání předložit analýzu toho, jak v loňském roce (respektive v předchozích třech až pěti letech) klesaly ceny surovin na světových komoditních burzách.

Nejmarkantnější a nejviditelnější je to pochopitelně u ropy, která zaznamenala jen od května loňského roku pokles ze 70 dolarů (ropa Brent) na dnešních necelých 35 dolarů za barel.

V loňském roce padaly významným způsobem také ceny průmyslových kovů, kdy nejmenší pokles meziročně zaznamenaly ceny hliníku, a to zhruba o necelou pětinu. U dalších průmyslových kovů to byla spíše čtvrtina. U drahých kovů to byla pětina u paladia a u platiny dokonce dvě pětiny. Oba tyto drahé kovy mají (stejně jako třeba stříbro) uplatnění v průmyslu. Také ceny stříbra zaznamenaly loni pád.

I u zemědělských produktů dochází v posledních letech a také loni vesměs k velikým poklesům cen.

Je zřejmé, že ceny ropy na světových trzích se významně promítají do ceny pohonných hmot, a tedy i do cen dopravy. Razantní pokles cen dalších surovin zvyšuje ziskovost podniků ve zpracovatelském průmyslu.

Není zde tedy žádný výrazný tlak na to, aby mohly růst ceny průmyslových či potravinářských výrobků, ale ani strojů nebo zařízení. Není tedy jasné, kde vedení ČNB bere své představy o dvouprocentní inflaci.

Naopak by v této fázi ekonomického cyklu bylo velmi žádoucí, aby se do České republiky dovážely nejmodernější stroje a zařízení za co nejpřijatelnější ceny. Jejich nákup v korunách je však nyní nejméně o osm až devět procent dražší, než by musel být.

A výhoda levného dovozu surovin, ať už pro strojírenství anebo pro potravinářský průmysl, se poněkud snižuje právě díky měkčí koruně.

Podivná politika vedení ČNB nedává ekonomicky velkého smyslu. Jsem rád, že před krátkou dobou se prezident Zeman s logickými argumenty vrátil k její kritice.

Pokud však prezident nechce, aby jeho úvahy byly jen krasořečněním, měl by přikročit k praktickým činům. Až bude jmenovat nástupce šéfa ČNB Singera, měl by vybrat takového, který se přihlásí k politice tvrdé koruny a gradualistického řešení celého problému - tedy postupného zpevňování kurzu koruny například v průběhu jednoho roku.

Jím zatím predestinovaný předseda Bankovní rady Jiří Rusnok tyto prezidentovy názory ovšem nesdílí. Prezident by se tak měl poohlédnout mimo řady svých kamarádů po nějakém skutečném odborníkovi z oblasti bankovnictví. K dispozici jsou renomovaní bankéři jako Tůma, Lamser, Kunert, Kysilka a další…