Co spojuje Lenku Bradáčovou a Andreje Babiše?

Petr Dimun

Mezi takzvané „protikorupční zákony“, které je u nás údajně nezbytné prosazovat, se řadí i nový zákon o státním zastupitelství. Zákon vznikl v úzkém okruhu lidí ve státním zastupitelství a skrze politické nástroje byl vnucen politikům.

Můžeme prý oslavovat - Česká republika se v „žebříčku“ Transparency International (TI) „vyhoupla“ o třináct míst, tudíž jsme se prý zlepšili v boji s korupcí. Ponechme stranou tu stálou otázku, jak se takové „žebříčky“ sestavují a kdo je sestavuje. Je mi například záhadou, jak se šetření TI provádí například v takové KLDR a jiných podobných státech tak, aby bylo objektivně porovnatelné s ostatními výsledky z jiných zemí. Zapeklitost výsledků šetření TI vidím v tom, že se nějak míjí s realitou a spíše vyjadřují pocity, které pak náčelníci tábora boje s korupcí libovolně a podle svých zájmů interpretují veřejnosti.

Podle těchto interpretátorů Dobra tak může za pokrok v boji s korupcí vděčit především změnám v soustavě státního zastupitelství, konkrétně prý nástupu nových lidí v čele s Pavlem Zemanem, Lenkou Bradáčovou a Ivem Ištvánem. Budiž, Pavel Zeman je sice v čele Nejvyššího státního zastupitelství pět a Lenka Bradáčová je pražskou vrchní státní zástupkyní čtyři roky, ale každá změna potřebuje na projev svůj čas. Ivo Ištván je však s malou přestávkou olomouckým vrchním státním zástupcem od roku 1997 a sluší se připomenout, že jej z funkce odvolával jiný oblíbenec interpretátorů Dobra, totiž Jiří Pospíšil.

×