V článku na téma dětských koutků v kavárně mě zaujala anketa s otázkou „Patří podle vás děti do kaváren či restaurací?“ a zarazila mě jednoznačně záporná odpověď. Možná k takové odpovědi sváděl příliš návodný text článku, který vyjmenovával hlavně příklady, kdy a jaká byla s dětmi v kavárně potíž. Možná by ale hodně lidí odpovídalo stejně i bez článku.

Rázem se vracím o pár let zpátky, do doby, kdy jsem byla svobodná, bezdětná a bohémská. A děti v kavárně? Jo, štvaly mě, samozřejmě — vybavila jsem si jekot vztekajícího se dítěte, matky, co to neřeší — hned jsem měla názor. Zvláštní, že jsem si při představě dítěte v kavárně nikdy nevzpomněla na ty děti, které tam byly úplně klidné, tiché a rodiče se jim věnovali, když bylo třeba — nevšimla jsem si jich. Jak bych také mohla, když nedělaly tak strašný rámus?

Pochopitelně záleží na majiteli kavárny, jestli dětský koutek zřídí. Každý má nějakou představu o stylu svého podniku a potenciální klientele. Toužím-li hostit bohémské rozervané básníky a básnířky, co budou vést vášnivé debaty a kouřit jednu cigaretu za druhou, je zřizování dětského koutku nesmysl. Stejně tak je nesmyslné ho zřizovat za každou cenu, i když tomu neodpovídají propozice kavárny. Proč stresovat zaměstnance nosící v rukách všelijaké horké nápoje nebo spoustu nádobí tím, že ještě budou kličkovat na malém prostoru mezi dětmi?

Ve zmíněném článku se objevila věta majitelky jedné brněnské kavárny: „Ať mě všichni klidně ukamenují, ale děti do tradiční kavárny nepatří, nepatří a ještě jednou nepatří.“ Kavárnice argumentuje, že v minulosti to takhle nikdy nebylo. Ať se na mě paní majitelka nezlobí, ale taková argumentace mi nepřijde úplně šťastná. Žena, která se nenarodila do dobře postavené rodiny, by v té slavné minulosti žádnou kavárnu zřejmě nevlastnila. Měla úplně jinou roli a stálo hodně sil mnoha bojovnic a bojovníků za ženskou emancipaci, aby se toto postavení změnilo.

Vadí mi, když někdo používá stejného argumentu, který zaháněl jeho vlastní skupinu v minulosti do kouta, a staví ji proti jiné skupině obyvatel — v tomto případě dětem nebo jejich matkám. Navíc styl takzvaných tradičních kaváren přece nemusí nutně bránit vzniku kaváren netradičních.