Omyly a nepravdy Saši Uhlové
Tomáš ZdechovskýTomáš Zdechovský reaguje na analýzu Saši Uhlové ohledně norské kauzy Evy Michalákové a odebraných dětí.
Rád bych se vyjádřil k článku Saši Uhlové, která píše o „českém lidovém soudu“ nad Norskem. Autorka se snaží navodit zdání objektivity, nicméně se dopouští řady zjevných nepřesností, které naprosto shazují článek jako celek. Je samozřejmě pravdou, že také česká sociálka se v řadě věcí vyrovná té norské a i náš sociální systém má mnoho co dohánět. Nemyslím si, že by Česká republika viděla třísku v oku Norska a přitom neviděla trám ve svém vlastním oku.
Česká republika a Norsko mají obě onen trám a nejsou v tom samy. To ale nemění nic na tom, že je třeba reagovat, pokud norská sociálka svévolně jedná s dětmi, které mají české občanství. Teď už konkrétně k tomu, co bylo podle mě v článku špatně.
Mediální štvanice!?
Hned na začátku se píše, že mediální hysterie, dětem rozhodně nepomáhá. Hysterie zde opravdu nepomáhá, ale z trochu jiného důvodu, než píše autorka článku. Důsledkem toho vzniká řada konspiračních teorií a mýtů, které dělají medvědí službu jakékoli oprávněné kritice Barnevernetu.
Zároveň bych ale rád bych v této věci připomněl, že kdyby se celá kauza nemedializovala, nebyla by šance na nápravu už vůbec žádná. Co dělat jiného, když se člověk nemůže domoci k právu ve sporu s institucí, která se fakticky nikomu nezodpovídá a je ve své podstatě státem ve státě? Vláda k ní má bezmeznou důvěru a řešit případná pochybení normální cestou je prakticky nemožné. Silně pochybuji o nějaké jiné možnosti. Pokud má Uhlová nějakou lepší radu, určitě ji uvítám.
To, jak by medializace u nás a prohlášení politiků mohly ovlivnit nezávislé soudy v Norsku, pan Zdechovský nevysvětlil. To, jak medializace děti poškozuje, lze pochopit naopak pochopit snadno.
b) Occamovu břitvu neaplikuje pan poslanec správně. Z toho, že neznáme důvod odebrání dětí, neplyne, že nejjednodušší vysvětlení je to, že k tomu žádný důvod nebyl. Plyne z toho právě jen to, že nevíme, zda ten důvod byl adekvátní nebo ne.
Ptáte se na to, jaký význam má veřejná kontrola soudních rozhodnutí?
Například v případě Súdánky Meriam Ishagové zabránila medializace případu její popravě.
Právo dětí na ochranu soukromí v tomto případě dle mého právně laického názoru již vážně narušováno je, především aktivitami českých politiků a novinářů.
Neměly být publikovány žádné fotografie dětí, bez ohledu na to, odkud pocházejí a zda mají obdélníček přes oči nebo jsou rozrastrované.
Petr Uhl v diskusi pod svým lednovým článkem napsal například toto:
"Neuvedu ani podrobnosti o násilí v rodině Michalákových..."
"... Obojí bylo, podle mých kusých informací, u Michalákových stále na pořadu dne. Pan Michalák bil i svoji ženu, ..."
V diskusi pan Uhl uvedl i několik dalších informací k případu (viz například jeho diskusní příspěvek s téměř bulvárním titulkem "Nové zprávy z Norska"), které by podle mého názoru vědět neměl, a pokud už je nějakým nedopatřením tehdy věděl, domnívám se (patrně v souladu i s Vaším míněním), že je rozhodně neměl uvádět. Vy jste však proti tomu nijak neprotestoval, naopak jste reagoval příspěvkem: "Velmi oceňuji to, že pan Uhl zas jednou dělá, co považuje za správné".
Nerozumím Vám.
Pan Uhl Vám v oné diskusi odpověděl dosti obsáhle, ve svém článku oprávněnost odebrání dětí neposuzuje a žádné úniky informací v něm nejsou. Nemám žádný pouvoir mluvit za něj a delat to nebudu.
Petr Uhl dělá, co považuje za správné: ano tomu věřím, ale neznamená to, že s ním nutně vždy souhlasím, ostatně jsem s ním zde v DR v jiných věcech polemizoval, pravda s vyjádřením velkého respektu vůči jeho osobě a se snahou jeho postoj nezkreslovat.
V hodnocení zmíněného článku a zvláště pak diskusních příspěvků pana Uhla pod ním se také neshodneme.