Když vedra zrovna vrcholila, pustili jsme se do čištění staré studny. Věděli jsme o ní málo, jenom že ji vykopali a vyzdili z kamene v souvislosti s budováním železnice z Prahy do Plzně u strážního domku neboli vechtru. Léta ji nikdo nepoužíval.

Kryly ji staré dveře, odklopili jsme je, a vyletěl roj komárů, které horké slunko hned pálilo. Kamenné roubení studny se mokvavě černalo, v hloubi záblesk hladiny vody, z níž trčela všelijaké dřeva. Bál jsem se, aby tam třebas nebyla i nějaká mrtvola, protože pak by se práce zastavily, než by šéfinspektor Bárneby tragedii strážce vechtru vyšetřil. Tomu se studnaři jen zasmáli, dělají to dvacet let, ze studní už vyzdvihli všechno možné, od lehkého kulometu po Leninovy spisy, ale mrtvola nic.