Pomsta nebožtíků z Masarykova pozemku jako pojistná událost

Jan Šícha

Poté, co byla pražská čtvrť Dejvice přiotrávena kontaminovanou vodou, nesměle začala debata, zda by se voda jako strategická komodita měla vrátit do majetku obcí a pod dohled státu. Ano, měla.

Příběh přiotrávené čtvrti Dejvice překryly prázdniny. Nikdo neumřel, i když klidně mohl. Příběhy dejvických učitelek, které s kontaminovanými dětmi odjely na školu v přírodě, již dnes patří do análů pražských škol.

Obdiv vyprávějících patří také řidiči autobusu, kterému se průjmová kalamita žactva spustila za jízdy, a on přesto jel dál. Je dobře, že nikdo neumřel. Vyšší střední vrstva, v Dejvicích ve většině bydlící, se ukázala odolnější, než by se zdálo.

Podle zpráv z médií se zdá být pravděpodobné, že vodu otrávila stavební činnost související se stavbou na pozemku, který patřil rodině Masarykových. Když se tam našlo pohřebiště, Masarykovi se tu rozhodli nestavět.

Pozemek patřil Praze 6 a mělo na něm podle územního plánu stát něco jako školka či knihovna. Výstavba na první pohled většího než malého množství bytů na někdejším pozemku Masarykových je projektem firmy Svoboda a Williams.

Její jméno se během aféry s otrávenou vodou prakticky nevyslovilo. A minimálně padalo rovněž jméno firmy Veolia, místo ní se skloňovalo jméno Pražských vodovodů a kanalizací, tedy dceřinné společnosti Veolie.

Líza, Monalíza a vydří duše

×