Zatímco Evropa je kritizována za nedostatek „evropanství“ kvůli řešení uprchlické krize, sousedé Evropské unie zoufale bojují za nastolení evropských hodnot ve svých zemích. Protesty v Moldavsku vzbuzují naději na konečné probuzení občanské společnosti a redefinici zdejší demokracie po dvaceti šesti letech státní (ne)závislosti.

Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) žije zhruba 720 000 tisíc Moldavanů v zahraničí, což představuje skoro čtvrtinu celkové populace. 77 procent z nich je ve věkové kategorii 15 až 44 let. Podle neoficiálních odhadů je však počet emigrantů mnohem vyšší kvůli nedokumentovaným Moldavanům, kteří ze země utíkali ilegálně zejména v průběhu devadesátých let. Ačkoliv to zvenku vypadalo, že po revoluci byla nastolena demokracie a krystalizovaly příležitosti pro ekonomický růst, země je v kontinuální ekonomicko-politické krizi již dvacet pět let. Způsobují ji zejména oligarchie, mafiánské struktury politických stran a energetická závislost na Rusku. Křehká moc opozice, její absence nebo někdy i její zrádné hry podporovaly v pravidelných dávkách apatii a bezmoc občanů pociťované vzhledem k politické participaci.

Celá ekonomika země se bezprecedentně otřásla v listopadu 2014, když zmizela jedna miliarda dolarů z Národní banky Moldavské republiky. Hodnota moldavského leu poklesla o 25 procent, škrtaly se mzdy a důchody a ceny za elektřinu a plyn se zvýšily o 30 procent. Opakované protesty situaci nezměnily a politici, o kterých se spekulovalo (a nejen spekulovalo, později se i potvrdilo), že byli zodpovědní za toto praní státních peněz, si dál hráli své zákulisní hry.

Poslední protest, který začal 6. září, má však jinou dimenzi. Čtyřicet tisíc protestujících všech věkových skupin a politických vyznání se shromáždí každý den na náměstí Velkého národního shromáždění. Zde postavili stany, provizorní jídelny, sehnali teplé oblečení na přenocování a celé náměstí se přejmenovalo na „Městečko důstojnosti a pravdy“. Následně bylo zaplaveno slogany „Chceme zpátky svou zemi“, „Odstoupení“ (prezidenta republiky a všech státních představitelů, kteří jsou obviněni z praní miliardy dolarů), „Pryč s oligarchy“ a „Vítězství“.

Nová platforma by mohla být impulsem k opravdové občanské zralosti. Foto cdn.diez.md

Studenti a celé rodiny, které se vrátili na chvíli domů ze zahraničí, se rozhodli strávit své dovolené na tomto náměstí a mobilizují na Facebooku své přátelé. Vznikla i „Platforma za důstojnost a pravdu“. Jde o hnutí "zdola", které má za cíl donutit prezidenta k odstoupení, podporovat zájmy občanů a způsobit nové volby. I když se platforma původně distancovala od všech politických záměrů a opakovaně deklarovala nezájem stát se politickou stranou, její představitelé přišli v neděli 13. září s návrhem vytvořit právě novou politickou stranu a kandidovat ve volbách v roce 2016. Někteří tuto iniciativu uvítali, jiní v tom zase viděli ješitnost organizátorů, kteří chtějí zneužít nespokojenost občanů ke svému zviditelnění.

Nehledě na to, jestli se stane politickou stranou, nenabízí platforma ani teď žádnou alternativu k aktuální situaci. Podle některých nezávislých analytiků odstoupení prezidenta a spuštění nových voleb situaci nezmění. Platforma nemá zatím jasný program a vizi a nedělá nic jiného, než že organizuje dav a recykluje slogany. S konkrétní agendou zatím zkrátka nepřišla. Suplování za korupční vládu jinou neschopnou vládou není to, co by Moldavané očekávali. Kdyby Platforma byla schopná fungovat navenek více transparentně a přijít s jasným návrhem, pak bychom možná měli v Moldavsku nové hnutí typu Podemos nebo Syriza.

Emigrovala jsem z Moldavska v roce 2008 a nikdy jsem si nemohla představit, že existuje něco, co může naštvat Moldavany natolik, aby se mobilizovali a dali najevo svou nespokojenost. Vždycky jsem si myslela, že jsou jako ti vycvičení sloni z cirkusu, kteří jsou od malička připoutáni ke kandelábrům a nabývají pocitu bezmoci a slabosti. Takové dojmy jim zůstanou na celý život, i když později jsou oni sami několik set krát silnější nežli lidé, kteří jim ubližují a vězní je.

Myslela jsem si, že tam dokonce ani nezůstal nikdo, kdo by protestoval. Vždyť půlka Moldavanů emigrovala! I kdybych už teď věděla, že protesty nebudou mít žádný reálný dopad a nic se v Moldavsku nezmění nebo že vůdci Platformy budou opakovat stejné vzorce politické amorálnosti a zrady — i tak vnímám masivní mobilizace lidí jako první signál občanské zralosti. Je to první náznak naděje.