Zatímco Evropa je kritizována za nedostatek „evropanství“ kvůli řešení uprchlické krize, sousedé Evropské unie zoufale bojují za nastolení evropských hodnot ve svých zemích. Protesty v Moldavsku vzbuzují naději na konečné probuzení občanské společnosti a redefinici zdejší demokracie po dvaceti šesti letech státní (ne)závislosti.

Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) žije zhruba 720 000 tisíc Moldavanů v zahraničí, což představuje skoro čtvrtinu celkové populace. 77 procent z nich je ve věkové kategorii 15 až 44 let. Podle neoficiálních odhadů je však počet emigrantů mnohem vyšší kvůli nedokumentovaným Moldavanům, kteří ze země utíkali ilegálně zejména v průběhu devadesátých let. Ačkoliv to zvenku vypadalo, že po revoluci byla nastolena demokracie a krystalizovaly příležitosti pro ekonomický růst, země je v kontinuální ekonomicko-politické krizi již dvacet pět let. Způsobují ji zejména oligarchie, mafiánské struktury politických stran a energetická závislost na Rusku. Křehká moc opozice, její absence nebo někdy i její zrádné hry podporovaly v pravidelných dávkách apatii a bezmoc občanů pociťované vzhledem k politické participaci.