Až do konce srpna mohou turisté podepsat petici za dobrý zákon o Národním parku Šumava přímo u pramenů Vltavy. Jejím cílem je posílit hlavní funkci národního parku — ochranu přírody — a zachovat místa, která byla vyčleněna pouze pro divokou přírodu a turistické stezky, tj. dnešních třicet procent národního parku.

Zároveň petice žádá postupné rozšíření území pro divokou přírodu alespoň na polovinu rozlohy NP do roku 2030. Její signatáři chtějí také zabránit výstavbě, která by zničila vzácnou krajinu. Podle Jany Hrdličkové z Hnutí DUHA přibude pod peticí v některých dnech až stovka podpisů. „Národní park Šumava se dostal do novely zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou připravilo ministerstvo životního prostředí a na jaře ji schválila vláda. V září ji začne projednávat sněmovna,“ připomíná Hrdličková.

„Co nevidět tak propukne mezi poslanci spor o to, jestli v našich národních parcích převládnou místa ponechaná přírodě, anebo převáží kácení, výstavba a lunaparky. Petice připomene politikům smysl národních parků a směr, kterým by se měla novela zákona o ochraně přírody a krajiny ubírat,“ dodává.

Vláda novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která zpřesňuje paragrafy pro všechny naše národní parky, schválila v květnu. Poslanci ji začnou projednávat v září. Kromě Šumavy je možné se k petici připojit také na letních hudebních festivalech po celé republice nebo online na webových stránkách Hnutí DUHA.

Petice byla zahájena v roce 2012 jako reakce na devastující návrh zákona o Šumavě tehdejšího ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. Požaduje dostatek prostoru pro divokou přírodu v NP Šumava. Petice, kterou do konce loňského roku podepsalo přes 43 000 lidí, bude předána poslancům při projednávání novely zákona o ochraně přírody a krajiny.

Novela zákona by měla zajistit místo pro divočinu nejen na Šumavě, ale ve všech národních parcích. Mimo jiné se v ní uvádí, že posláním národních parků je zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů na převažující rozloze jejich území. Vládní návrh ovšem obsahuje i problematická pravidla pro ochranu lesů a divoké přírody.

V nejpřísněji chráněné (tzv. přírodní) zóně umožňuje pod záminkou „preventivních opatření proti požárům“ například ponechat a udržovat zbytečné asfaltové cesty (nad rámec turistických a cyklistických stezek) nebo budovat vodní nádrže.

Ekologové upozorňují, že tato opatření do divoké přírody nepatří a navíc jsou v praxi zbytečná. „Riziko požáru je zde ve vlhkém území velmi nízké, nižší než v hospodářských lesích. Ve výjimečných případech je v těchto špatně dostupných oblastech stejně nezbytné použít k hašení vrtulník,“ argumentují.

Za další problém považují to, že by měl být lesní zákon v lesích mimo budoucí přírodní a přírodě blízké zóny nadřazen zákonu o ochraně přírody: „To by mohlo vést k devastující těžbě,“ varují.